Pod vlivem mezinárodněpolitické situace, zejména kritiky kultu osobnosti na XX. sjezdu sovětských komunistů, došlo k určitému uvolnění ve společnosti a objevily se kritické názory na hospodářský vývoj
a kulturní politiku. Po pokusech o vzpouru pracujících v Polsku a Maďarsku, jakož i pod napětím za suezské krize, byl režim v republice vzápětí opět utužen.

Příchozí do České Lípy se netajili tím, že město na ně působí odpudivě. Úzké špinavé ulice, oprýskané domy. V české veřejnosti se tento názor dlouho tvrdošíjně uchovával. Stále se nepřikročilo k řešení otázek bytových a dopravních a o všeobecném pořádku ani nemluvě.

Každé ráno se zvedaly nad jižním okrajem města sloupy dýmu z vytápěných lokomotiv. Udržování dopravního spojení po železnici nebylo jednoduché. Vlaky Českou Lípou projíždějící, nebo odtud vyjíždějící měly průměrný rozestup asi tři hodiny. Na trati z Rumburka do Nymburka jezdila většina vlaků celou trasu. Pamětníci si vzpomenou na červenožluté vagóny, které jezdily pouze tímto směrem. Konstrukčně byly připraveny před válkou, ale nasazeny byly až v letech padesátých. Po této stránce panovaly na uvedené trati příjemnější poměry, ale vagóny časem také chátraly a byly stále špinavější. Ráno jezdil rychlík až do Jihlavy a časem i do Znojma. Rychlíkové spojení z Liberce do Chebu patřilo ke starobylým spojům
již od I. světové války. Vlak musel v České Lípě obracet lokomotivu.

Z Liberce vyjížděly stařičké vagóny na dlouhou cestu přes Českou Lípu, Litoměřice a Lovosice až do Řetenic. Trvala přibližně šest hodin. Lokomotivy, z nichž jedna je na našem obrázku, jezdily na trati do Děčína. První vlak vyjel asi ve čtyři hodiny ráno a poslední mezi 10. a 11. hodinou v noci. Do České Kamenice jezdily motorové vozy. Na městském hlavním nádraží byly hospody otevřené dlouho do noci. Stávaly se posledním útulkem opilců. Spojení se světem vázlo. Problém byl
v napojení na Prahu. Přímý vlak jezdil v době I. republiky a to z Prahy až do Ebersbachu za hranicemi u Rumburka. Po roce 1945 byly po jistý čas připojovány k rannímu vlaku do Jihlavy přímé vagóny do Prahy. Spojení s hlavním městem po železnici je delší než po silnici.

Autobusy do Prahy jezdily od roku 1927. Autobusové nádraží bylo až do roku 1960 na náměstí. V každém autobusu jel průvodčí a vůz se pohyboval průměrnou rychlostí kolem 50 km na dosud ještě celkem volných silnicích.

Mgr. Ladislav SMEJKAL