V politickém ovzduší roku 1957 bylo spíše cítit chlad. Strana a vláda „ustály“ kritiku kultu osobnosti a konzervovaly dosavadní poměry. V pohraničních krajích trvala ekonomická nejistota. Ke svému vrcholu dospělo vylidňování okolního venkova. V blízkosti České Lípy např. zmizela téměř celá obec Svobodná Ves, kde jeden dům po druhém byly postupně srovnávány se zemí buldozery. Nikdo tam nechtěl bydlet a rozmach chalupářství měl teprve přijít.

Bourání připravilo Českou Lípu o její nejcennější památku vodní hrad Lipý. Název stavby,
který jsem použil, nebyl v těch časech běžně v oběhu. Hovořilo se o zámku. V 16. století vyrostl na základech historického hradu. V 18. století byl využíván pro úředníky a nebylo o něj nějak zvláště pečováno.
V roce 1820 ho poplenil požár a zámek se vrchnosti k ničemu nehodil. Střídala se zde odvětví podnikatelská, např. zvonařská dílna, s podnikáním svého druhu kulturním – divadlo. Nejdéle zde zůstal cukrovar, založený v roce 1867. V době jeho existence byly provedeny přístavby průmyslových zařízení a stavba komína.

V projektu zpočátku okupace se počítalo s odstraněním parazitních přístaveb a zavedením pramene Ploučnice tak, aby voda protékala kruhově kolem stavby. Zámek se měl stát střediskem Hitlerovy mládeže. Dodatečné stavby byly odstraněny, ale projekt se dále neuskutečnil. v zámku byly dílny, sklady a také tam byli ubytováni nucení dělníci.

Po válce sloužila většina prostoru jako sklad konfiskovaných předmětů. Příkladně zde bylo uloženo lůžkové vybavení válečného lazaretu z Tyršových škol. Budova stále pronikavěji chátrala. V lednu 1946 přišel na místní národní výbor přípis státního památkového úřadu, poukazující na neutěšený stav zámku. Zatékalo sem, okna byla namnoze rozbitá a nároží stavby začínala praskat. Město sestavilo komisi k prozkoumávání stavu v čele s konzervátorem Josefem Maštálkem, ale odmítlo se o památku postarat, protože nemělo dostatek prostředků.  Z iniciativy Maštálkovy byla 8. února 1948 svolána porada o památkách v České Lípě. Z ní vzešla výzva k obyvatelstvu k ochraně památkových budov a míst s datem 3. 3. 1948. „Berkovský zámek“, jak se tehdy označoval, tam byl také uveden. Za památku se nepostavila žádná státní ani samosprávná korporace. Ještě v roce 1951 plánoval správce muzea Bohumil Kinský, že by v zámku mohlo být ředitelství muzea a část sbírek. Nestalo se. Budova, už zcela vyklizená, byla vydána drancování. V roce 1956 se zřítilo jedno nároží. Právě náš snímek zachycuje situaci posledního dějství. Otázka další existence byla nastolena ultimativně: opravit a zabezpečit nebo zbořit. Peníze byly státem uvolněny a mohly být použity ve prospěch stavby. Stalo se naopak. Přizváni byli vojáci z Terezína s výbušninami a zámek byl odstřelen. Na trosky se časem zapomnělo.

Mgr. Ladislav SMEJKAL