Podle dobového vyjadřování byl každý sjezd Komunistické strany Československa událostí historickou. Ve zpětném zrcátku dějin to můžeme potvrdit, třebaže v jiném sledu význam
a v některých případech i s jasně zápornými znaménky. XI. sjezd KSČ v červnu 1958 vyhlásil,
že zbytky vykořisťovatelských sil byly odstraněny a dle slov Antonína Novotného „v krátké době předstihneme úroveň předních kapitalistických zemí“. Do oběhu se dostaly „jízdní řády cesty
ke komunizmu“ a „Morální kodex budovatele komunizmu“, což obojí zaplňovalo při výkladu hodiny občanské výchovy ve školách.

Každá masová akce navíc k Prvním májům a plánovaným schůzím byla vítána a podporována. Do popředí se dostala
v okresním měřítku spartakiáda. První se konala ještě na stadionu Lokomotivy u nádraží v roce 1955.  V neděli 14. června 1959 se sešlo na novém stadionu v České Lípě 4 500 cvičenců od dětí po dospělé a spartakiádní cvičení zanechalo mohutný dojem.

Fenoménem tělesné kultury a sportu se politická moc začala opět zabývat a uvědomila si, že napodobení tradice sokolských sletů může být prospěšné k jejímu upevnění a vytvoření iluze ze všech nejkrásnější o jednotě lidu a strany.

Česká Lípa měla po válce nedostatek sportovišť. Staré hřiště u nádraží s jeho dvěma částmi, dřívější sokolskou a fotbalovým stadionem, nepostačovaly. Dne 23. 5. 1945 se uskutečnil první sportovní podnik, fotbalové utkání mezi českými navrátilci
a sovětskou posádkou. Fotbal v dalších letech určoval místní sportovní život. Úspěšně si vedla atletika, jejíž dobré kořeny vyrostly ve středoevropském sportu při reálném gymnáziu v České Lípě a v době meziválečné. Vzorem byl profesor Drozda. Díky péči Jaroslava Panáčka jsou dějiny atletiky celkem dobře zaznamenány.

Vybudování nového stadionu bylo dáno původně již do návrhů první pětiletky, ale realizovalo se až téměř o deset let později a to právě pod tlakem politického úkolu, zabezpečit spartakiádu. Na zasypaném rameni Ploučnice a v nivě řeky vyrostl fotbalový stadion, základní zařízení pro atletiku a zázemí pro shromažďování cvičenců. Stadion trpěl nedostatkem vybavenosti, což byla daň za rychlost stavby prováděné především brigádnickou prací.

Budování školních hřišť se rozjelo až kolem roku 1960. Nejdříve v části dětského parku nad Havlíčkovou ulicí byl trochu necitelně vykopán prostor pro větší hřiště. U Tyršových škol bylo zřízeno hřiště po odstranění zbytků staveb protileteckého krytu. Plavecké stadiony, kryté haly a hokejové plochy, to všechno byly pro Českou Lípu ještě sny o daleké budoucnosti.

Mgr. Ladislav SMEJKAL