V roce 1960 bylo vyhlášeno dovršení výstavby socializmu. Ideologická kampaň se vrhla na vypracování „jízdního řádu cesty ke komunizmu“. Pohasla brzy. Třetí pětiletka se ocitla v krizi
a v roce 1963 bylo její plnění přerušeno. Někteří prosťáčkové se domnívali, že už je splněna, protože heslem roku 1961 bylo „pětiletku za tři roky!“. Nově a tentokrát vážně začala diskuze
o hospodářské reformě.

Příznačným rysem komunistické politiky bylo ucpávat díry systému, kde byly nejvíce vidět. Sem náleželo nepřehledné a nepořádné zásobování základními potravinami. Nedostatky byly ve výrobě i v distribuci. Už v padesátých letech se opakovaně psalo v novinách, že českolipští pracující se vrací domů ze směny a v obchodě už není chléb ani pečivo. Na místo malých pekáren byla postavena a 10. 12. 1964 zprovozněna velkopekárna na Děčínské ulici. Náklad na její postavení představoval 4 miliony korun. V roce 1975 byla rozšířena o výrobu jemného pečiva. S potížemi, ale přece jen, byla Česká Lípa schopna převzít plné zásobení venkova a dodávat pečivo i v době rekreační sezóny, kdy příkladně na okrese bylo až padesát různých druhů pionýrských táborů. O kvalitě housek a chleba se nepsalo
v superlativech, ale také jsem nenašel žádné hanopisy. Kvalita podmíněná době.

V letech 1960-1964 byl nákladem 13 milionů korun vybudován z městských jatek masokombinát. Velmi záhy nepostačoval
a bylo třeba přistoupit k další výstavbě. Do čela výroby uzenin se dostal párek, jemuž bylo dáno jméno „liberecký“. V Liberci samém byl potom nazýván párkem „českolipským“. Překonal nevýhody špekáčků a nahradil nedostatek tzv. párků dietních. Ostatně liberecký pátek byl hitem májových oslav a jejich korunou byly horké dietní párky.

Mlékařské výrobky se do České Lípy dovážely i z některých výroben z blízkého okolí. Přicházely ze Zákup, Velkého Valtinova, Doks, Kravař a Dubé. Právě ze sklepů od Dubé měl pocházet první zde konzumovaný sýr Hermelín. Valtinovské tavené sýry měly etikety, které už nyní mohou být sběratelskou zajímavostí. Příkladně vývoj etikety sýru „Ještěd“. Končila doba mléka
do bandasek a přišel čas mléka v lahvích. Jogurt byl jen jeden a to ve skleničkách, kde na dně byla marmeláda a když se pojídal hliníkovými lžičkami nádherně to skřípalo.

Pivovar v České Lípě od roku 1949 neexistoval. Nejčastěji se sem v první polovině šedesátých let vozilo pivo litoměřické
a z Velkého Března. Dočasnou slávu zažilo také pivo Podkováň čepované u Zlatého bažanta. Bezprostředně po roce 1960 měla tato hospoda největší stravovací kapacitu z podniků uvnitř města. Poté se rozšiřovala Moravanka a nakonec Bílá růže.

Mgr. Ladislav SMEJKAL