V roce 1965 se připomínalo 20. výročí od konce II. světové války. Dobrá příležitost bilancovat vývoj společnosti. Ve vydané okresní brožuře jsou pozitivní odstavce o akci Z, ale zdravotnictví je podáno jen několika řádky.

Dnes o českolipském zdravotnictví a jeho vývoji víme hodně podrobností mimo jiné zásluhou knihy Marie Vojtíškové: Podivuhodné příběhy Lékařského domu. Jeho stav bych charakterizoval asi takto: podařilo se překonat nedostatek lékařů, vybudovat slušnou polikliniku a nevyhovující prostory obou nemocnic opatřit vybavením na takové úrovni, že mohly slušně existovat. Mimochodem za dobrou pověst zdejšího lékařství stojí především českolipská chirurgie a zlaté ruce tamních lékařů.

Nemocnice Pod Holým vrchem byla v budově z roku 1892 s dalšími přístavbami. Od roku 1958 zde byla interna a v zadní budově dětská nemocnice. Budova v Purkyňově ulici sloužila od roku 1908 jako okresní starobinec, ale byla o něco starší. Roku 1958 sem definitivně přešla chirurgie, porodnice a ženské oddělení.

Okresní ústav národního zdraví se nastěhoval do dřívější budovy celnice a finančního úřadu z roku 1935. Na obrázku vidíme tehdejší vybavení sanitními vozy. Snímek byl sice pořízen pro propagační fotografování, nicméně skutečností bylo, že zde sanitky v polovině šedesátých let takto parkovaly. V přízemí budovy byla ordinace pohotovostní služby a tzv. záchranka, kde byl dispečink sanitních vozů. Od roku 1961 začala dodávka vozů Škoda 1202. V roce 1945 měl pouze Československý červený kříž sanitku předělanou z osobního automobilu.

Největším reálným úspěchem lékařské vědy v České Lípě bylo pronikavé snížení úmrtnosti kojenců a dětí do jednoho roku. Podle českolipských matrik citoval kronikář Václav Voborník, že v roce 1950 bylo z celkového počtu zemřelých dětí 35,6% novorozenců a 36,6% tvořily děti do jednoho roku. Do roku 1970 počet zemřelých v kategorii dětí pro obě jmenované skupiny souhrnně poklesl na 6,5%.

Mgr. Ladislav SMEJKAL