Dvakrát v historii 20. století zažilo město okamžik, kdy vstoupilo do politických dějin země. Bývá zvykem, že zásadní vystoupení politiků se děje v hlavním městě nebo
v důležitém provinčním středisku. Politické události, které najdou ohlas celostátní
a naznačí možný vývoj osudu země, objeví se v obyčejném okresním městě zřídka.

Prvně to bylo 21. 10. 1934, kdy v České Lípě před asi dvaceti tisíci svých stoupenců vystoupil s programovou řečí Konrád Henlein a uvedl do nejistoty a rozpaků celou veřejnost republiky. Po druhé se tak stalo 20. 2. 1969, kdy v hotelu Merkur vystoupil před voličskou veřejností poslanec Vilém Nový. Vystoupení Henleinovo před téměř sedmdesáti lety bylo pečlivě připraveno. Projev českého komunistického poslance byl sice připraven, ale není jisté, zda si byl dopředu vědom, že způsobí takový ohlas.

Vilém Nový žil v letech 1904 – 1987. Pocházel z Jihlavy a již před válkou působil jako komunistický novinář. Během
II. světové války patřil k emigrační skupině KSČ v Londýně. V letech 1946 – 49 byl šéfredaktorem Rudého práva.
V padesátých letech byl stíhán a uvězněn, protože komunistická strana se zaměřila na ty své vedoucí členy, kteří byli za války v Londýně. K úplné rehabilitaci došlo v roce 1962. Jeho životní kariéra začala náhle strmě stoupat. Jedněm se zdál liberální, protože byl politickým vězněm, druzí oceňovali jeho věrnost gottwaldovské představě centrální politické moci komunistické strany. V roce 1964 se stal poslancem Národního shromáždění za Českolipsko. Známým se stal na podzim roku 1968, kdy vystoupil na setkání konzervativních komunistů v libeňské Čechii. Dne 11. 1. 1969 se konal tzv. mimoňský aktiv. Setkání věrných příznivců Sovětského svazu a komunistického centralizmu v městském kině mělo značný celostátní ohlas. Účastníci v čele s poslancem Novým požadovali odstranění reformních politiků. Do tohoto politického vření přišel
16. ledna zoufalý čin sebeupálení Jana Palacha.

Již 22. ledna se v libeňské Čechii objevil dokument, v němž extremistické skupiny komunistů vinily ze smrti Jana Palacha jisté kontrarevoluční živly. Palach se měl polít zvláštní tekutinou vyvolávající tzv. „studený oheň“, ale někdo mu podstrčil láhev benzinu. Ministerstvo vnitra rázně odmítlo tuto tezi a státní tajemník ministerstva prohlásil, že nikdy o žádném studeném ohni neslyšel. Vilém Nový vystoupil 20. února v České Lípě s projevem, v němž znovu zopakoval svou již ministerstvem vnitra odmítnutou tezi a přidal jména těch, kteří studenty přesvědčovali: Pavel Kohout, Luděk Pachman, Emil Zátopek, Vladimír Škutina a Jiří Holeček. Schůze v Merkuru byla setkáním malé hrstky věrných přívrženců poslance
a obrovské masy odporujícího obyvatelstva. Nový své lži řekl veřejnosti přímo do očí. Vznikla bouřlivá atmosféra vedoucí
až k téměř ukřičení bojovného politika.

Nařčené osobnosti se chtěly bránit soudně, ale proces se v podstatě rozpadl. Poslanec Nový se měl stát v České Lípě ještě jednou užitečný. V roce 1974 bylo třeba prosadit stavbu nové nemocnice. Čestným občanstvím odměněný soudruh prý tomu napomohl, protože při rozpočtových jednáních dokázal něco uhrát do vlastního volebního okrsku. V roce 1984 vyšly jeho vzpomínky Život a revoluce, z nichž ukázky byly samostatně vydány v České Lípě. Tam se chválí za svůj postoj
v roce 1969. Podle svých slov „přišel, viděl a zvítězil“. Čestné občanství mu bylo odňato výrokem městského zastupitelstva
v roce 1997.

Mgr. Ladislav SMEJKAL