Rok „Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti…“ Tenká hutná brožura nebyla příliš čtena, ale její autoritativní výklad minulosti, přítomnosti a vize do budoucnosti ovlivnily život každého jedince.

Politickými prověrkami byla nejhůře postižena vrstva tzv. středních kádrů, lidí na místech předních dělníků, techniků, technických úředníků ale také učitelů, výchovných pracovníků a lidí ze sféry kultury. Výsledkem prověrky byla v negativním případě ztráta pracovního místa nebo přeřazení na hůře placené místo. Nejtvrdší dopad měly podle dosavadních zjištění prověrky ve Vagónce. Nastal příliv pracovníků do vznikajícího uranového průmyslu, který potřeboval odborné dělníky a techniky, a proto slevoval z požadavků na kádrový profil. Časopis Národní výbory z 2.9. 1970 konstatoval, že prověrky na okrese Česká Lípa byly „zvládnuty mimořádně zdárně,“ přestože byla politická situace na Českolipsku vyhraněna velmi doprava.

Náš obrázek nás výjimečně vede ven z České Lípy a to do Kuřívod, kde byla 3. května slavnostně otevřena nová střelnice. Lépe řečeno nebyla novým dílem, ale byla rozšířena a upravena. Tím naznačuji, že v dalších řádcích se chci věnovat tématu Rusové a Česká Lípa v té době.

Střelnice nebyla ani tak daleko od města a v noci bylo příležitostně slyšet tlumené zvuky střelby. Po silnicích projížděly vojenské kolony a na nádraží občas zastavily vlaky s tanky. Blízkosti přesunu napovídal vždy vojáček-regulovčík vysazený na hlavní křižovatce uprostřed České Lípy. V zimě zde mrzl a v létě žíznil a mnohým lidem ho přišlo líto. Lidskost byla přece jen silnější. Česká Lípa sama nezaznamenala žádnou tragickou nehodu  v souvislosti s přesuny v tomto prvním období.
V určitém stupni utajení se na okresním národním výboru řešily ve spolupráci se sovětskou stranou otázky škod způsobených jejich pobytem. Během zimy 1969/1970 bylo v teritoriu Vojenských lesů a statků ilegálně zahubeno 10% zvěře a ubylo 10 tisíc metrů krychlového dřeva. V rámci různých cvičení se armáda přibližovala až k městu a zakopávala se někdy
i v lesích kolem Okřešic.

Od října 1970 nabízela Sovětská armáda své vojáky jako pracovní sílu k výpomoci do podniků. Velitelé vítali zvláště práci
v zemědělství, kde dostávali naturálie. V závodech a na stavbách pracovali prakticky za stravu. Důstojnické paničky přijížděly ze Zákup a Mimoně nakupovat. Podle dobových svědectví nakupovaly potraviny, šatstvo a obuv. Přivážely pro výměnný obchod šperky, hodinky a postupně další zboží např. elektroniku v podobě rozhlasových přijímačů a fotoaparátů. Často
je doprovázeli vojáci v úloze sluhů.

Oficiální družby se ujal Svaz československo-sovětského přátelství. První akcí bylo kladení věnců na hřbitově u mauzolea
u příležitosti výročí 7. listopadu 1969. Znovu sem sovětští důstojníci přijeli 23. února 1970 ke Dni sovětské armády. Sovětům bylo třeba nabídnout legendu o tom, že zde jsou hroby vojáků padlých ve válečných operacích. Pravdou bylo, že část zde pohřbených byla z řad zajatců. Sovětská strana zajatce nezahrnovala mezi plnohodnotné vojáky a odmítala jim poskytovat vojenské pocty. Tím se normalizátoři cítili poškozeni, a proto úzkostlivě tajili skutečnosti o způsobu úmrtí pohřbených osob.

Mgr. Ladislav SMEJKAL