"Poučení z krizového vývoje..." bylo vlastně "vánočním dárkem" komunistické strany.
V prosinci 1970 byli svoláni všichni kulturní pracovníci v České Lípě a v potemnělém odpoledni jim byl v okresní knihovně předčítán "svatý text". Současně bylo sděleno,
že se nám tím dostává velké milosti, protože dosud nebyl mimo stranické řady zveřejněn.

Opusťme okruh kulturního života, kam zavítáme znovu v roce 1972. Rok sedmdesátý první byl ve znamení XIV. sjezdu KSČ a voleb. Na tyto dvě události se kladl velký důraz v mnoha souvislostech. Od tohoto data po následující čtyři roky byla Česká Lípa krok za krokem okrášlena tzv."stálou výzdobou". Plechové kladivo a srp vedle hlavní křižovatky na levé straně směrem ze středu města byly asi časově prvními z vybraných symbolů moci. Teprve potom následovala replika sousoší Sbratření v kovové ploše naproti výjezdu ze spojky v Sokolské ulici. Dalším výrazným bodem byl vysoký kovový hranol se symboly a se stylizací vagónu u zdi domu čp.204. K dílům prvního období náležela malebná skupina vyřezaná z plechu, která byla umístěna na plotě závodů ČSAD v Děčínské ulici. Znázorňovala legendu o kozáckých koních, kteří pili z Vltavy. Kůň měl nápadně dlouhý krk a byl podobný žirafě.

Na historickou bránu dějin bouchal pěstí uran. V roce 1966 se začala od výzkumu odvíjet těžba. V roce 1971 bylo otevřeno první pole chemické těžby. Plány počítaly s obrovskými přesuny obyvatel. Na stole projektantů se nacházelo nové sídliště
- Holý vrch. Připraveno bylo v roce 1970, stavba vrcholila v roce 1973, škola byla otevřena roku 1977 a o rok později bylo dotvořeno obchodní centrum. Sídliště vzniklo na plošině, která byla k zástavbě vybrána již v letech dvacátých, ale bohužel stavby rodinných domků nepostupovaly tak rychle. Sídliště nebylo ještě "uranové". Stavěly ho Pozemní stavby Liberec
k tomu, aby sem usadily stavební dělníky a techniky s jejich rodinami, kteří měli stavět další sídliště. Část Holého vrchu byla vybrána k uspokojení bytových potřeb členů SNB, soudu, prokuratury a začínající vězeňské služby. V této části sídliště byla vymezená ulice pojmenována po Juliu Fučíkovi. Název měl jen krátké trvání. Místní činitelé zapomněli na to, že udělování názvu v tomto případě náleželo pouze Gustině Fučíkové. Protože ji opomněli, nemohli jméno užívat a úsek ulice zmizel
v názvu Jižní. Ještě malá vzpomínka z té doby. Byl jsem na jedné schůzi, kde funkcionář národního výboru řekl:"Nechtějte
od nás, abychom se teď zabývali nějakým rozbitým chodníkem, čekají nás větší a složitější úkoly."

Mgr. Ladislav SMEJKAL