Křižovatka ulic Žukovova, Arbesova a Děčínská se počátkem 80. let začala jevit jako „vládní čtvrť“.
V pohledovém těžišti při příjezdu od Ploučnice se vypínala nová budova OV KSČ, otevřená v roce 1983. Přímo ve středu prostranství, na jejím boku, bylo ideální místo pro monumentální sochu. V roce 1987 sem byl umístěn V.I. Lenin. Na protější straně byla z kovové konstrukce postavena „deska cti“ 1982. Pozadí tvořil justiční palác z roku 1898, známější jako sídlo okresního národního výboru.

Deska s portréty zasloužilých pracovníků byla doplněna plastikou podle původního návrhu borského výtvarníka Vladimíra Hofmana. Původní model je uložen v muzeu. Plastika byla koncipována jako mohutné dílo určené na místa při vstupu hlavních silnic na Českolipsko, u hranic okresu. Z modelu je patrné, že hvězda sem nepatřila. To byla první kritická výhrada soudruhů proti autorovi. Druhá výtka směrovala k tomu, že autor nekomponoval srp a kladivo. Znak je vsazen do lipového listu, charakteristického symbolu České Lípy. Uvnitř je kladivo a ozubené kolo.
Ve středu model atomového jádra. Ve svém celku vyjadřoval Českolipsko jako průmyslovou krajinu.

Vztah k práci a její oceňování v těchto a dřívějších letech by mělo být předmětem rozsáhlých zkoumání. Uveďme v náznaku extrémní případy: přezaměstnanost a soukromá iniciativa. V Železničních opravnách a dílnách bylo snad nejnápadnější soustředění nekvalifikovaných sil, které dělaly zbytečnou a mizerně placenou práci. O soukromé iniciativě některých ředitelů podniků se sice nepsalo, ale bylo toho hodně slyšet. Stavba rodinných domků za pomoci materiálu, dopravních prostředků
a lidí ze svěřeného podniku.

Portréty na desce cti přesto odrážely určitý, spíše pozitivní vývoj. Postupně ubývalo oceněných pracovníků vyznamenaných za to, že se věnovali stranickým funkcím. Mizely též portréty „dříčů“ věrných straně díky své naivitě. Přibývalo techniků
a „parťáků“, z nichž se mnozí v dalším desetiletí dostali dopředu, protože uměli pracovat racionálně. Hlavní úloha byla svěřena lidem  z uranových dolů.

Nejvyšší pracovní vyznamenání Řád práce bylo udělováno od roku 1950. Jeho první nositelé nebyli přímo z České Lípy. Pokud vím, prvním domácím oceněným byl Bedřich Pištora, zakládající člen KSČ, který přežil své druhy a vzal na sebe jejich „slávu“. Vyznamenán byl k osmdesátým narozeninám v roce 1975. Kolektivní vyznamenání v této kategorii obdržela jako první Vagónka v roce 1966. Rozsáhlá byla síť nositelů resortních vyznamenání  „Za vynikající práci“: Brigádám
a závodům se rozdávaly pamětní standarty a prapory.

Mgr. Ladislav SMEJKAL