V novinách se v té době často objevovaly dopisy zasloužilých členů komunistické strany, kteří tvrdili, že žádnou hospodářskou přestavbu nepotřebujeme, stačí jen opravdu poctivě pracovat. Názor zajímavý, protože v něm bylo hodně protikladů. Ve společnosti bylo mnoho nepoctivosti a špatných pracovních návyků. Na druhé straně ale nebylo možné jen oddaně robotovat, skromně žít a čekat na lepší časy.

Česká Lípa zažila v jednom týdnu dvě slavnosti, které s odstupem času vnímáme jako projevy světa odcházejícího a přicházejícího. 31. října byl před okresním výborem komunistické strany odhalen pomník V. I. Lenina, dílo manželů Kodymových. Na angažované monumentální plastice pracovali již hluboko
v 50. letech, např. na výstavbě Leninova muzea, dnes opět Lidového domu v Praze. Ke svolané manifestaci promluvil tajemník ústředního výboru strany Vasil Bilak. Na konci 50. let se Leninem vymetal Stalin. Bez znalosti historického kontextu, že totiž bolševismus jako hrůzovládu zavedl právě Lenin a Stalin normy neporušil, nýbrž je zvýšil. Celý projev byl velebnou básní na oslavu bronzového vůdce.

Dne 3. listopadu byla zprovozněna silniční estakáda, která přivedla silnici I/9 přemostěním od břehu Ploučnice až na Svárov, o 700 m dále. V té době největší silniční stavba v Československu. O tom, že dostala název  „Most VŘSR“ se téměř nikdo nedozvěděl a ani to nebral do úvahy. V té době nebylo ještě fotografům příliš často dovoleno létat nad městy a pořizovat snímky. Skutečnost, že silnice město zřetelně půlí a rozděluje, jsme si uvědomili nad obrázky z letadla až v letech pozdějších.

Budovatelské záměry se obracely k Dubici. Příprava průmyslového areálu byla podmíněna doplněním infrastruktury. Mělo se hodně kopat, klást kabely a kanály. Nákresy z té doby hovoří jinou řečí, než dnes známe. Pojem „vstup cizího kapitálu“ byl neznámý. Uvažovalo se o nových Sběrných surovinách, mělo vzniknout jakési technické zázemí pro stavby Akce Z
a uvažovalo se o rozšíření prostoru Vagonky a Severočeského průmyslu masného. Také rekreační areál v Dubici měl být doveden do své konečné podoby. Dnes nevypadá již tak příjemně, jak se to podařilo na konci 80. let, kdy zde byla postavena dokonce i restaurace.

Mgr. Ladislav SMEJKAL