Osmičkový rok byl očekáván s určitými nadějemi. Když nic jiného bude muset politická moc obhajovat svou minulost a vykládat ji. Zatímco jsme se dočkali několika zasloužilých
a otevřených historických publikací o roce 1918 a dokonce jsme 28. říjen oslavili jako státní svátek, tak rok 1968 byl stále zamlčován. Zdejší regionální tisk, podobně jako Rudé právo, propůjčoval stránky pamětníkům hlásajícím, že bylo dobře, že sovětská armáda přišla, bez ní bychom současnou životní úroveň neměli. Na diskuzi o této novější fázi dějin nebyl prostor.

V květnu byl na sídlišti Špičák otevřen kulturní dům Centrál. Název byl celkem přitažlivý, ale měl svou zvláštní historii. Dřívější kavárna Centrál se nacházela naproti jiné kavárně pojmenované Union. Zmizela při stavbě spojovací silnice v roce 1982. V těch časech už dávno kavárnou nebyla, nýbrž tam byla textilní dílna. Pokusem o záchranu budovy byla snaha upozornit na to, že se zde v říjnu 1921 konal slučovací sjezd KSČ v rámci okresu. V roce 1961 byla dokonce k této příležitosti vytvořena pamětní deska, která nebyla nikdy instalována. Ani tato stránka dějin dům nezachránila, a tak na nové kulturní středisko byl přenesen pouze název. Historické českolipské kavárny a restaurace měly v několika případech názvy převzaté podle velmi slavných podniků vídeňských. Česká Lípa chtěla alespoň v něčem být jako hlavní město Rakouské říše. V kulturním domě byl dobře technicky zřízený sál a byla sem umístěna pobočka okresní knihovny, která chtěla přiblížit své fondy lidem ze sídliště, u nichž se předpokládalo, že prahnou po plodech ducha a kulturním životě.

Dne 1. září byla úplně dokončena ZŠ Špičák. Tehdejší úřední správa uváděla, že 55 pedagogických pracovníků vyučuje
ve 36 třídách celkem 1200 žáků. Opravdový výchovný gigant.

Naposledy ještě ožilo letní kino. Konaly se zde Českolipské kulturní dny, jejichž součástí byla přehlídka dechových hudeb. Zřetelně bylo vidět, že města a jednotlivé podniky v okolí se snaží dechovky podporovat a získávat pro ně mládež. Zájem veřejnosti již mizel. Kdysi tak populární žánr ustoupil do pozadí.

Dne 10. září se letní kino ještě zcela naplnilo. Konala se letní mírová slavnost. Prý se jí účastnilo celkem deset tisíc diváků. Hovořil zde již téměř zapomenutý poslanec Dr. Vladimír Mařík. Muž vážného výrazu se proslavil tím, že vymohl odborářům další prostředky "na polévky". Kvůli němu však diváci nepřišli. Hlavním magnetem bylo vystoupení pěvce "doby zapomenutí" Michala Davida.

Mgr. Ladislav SMEJKAL