Rok malé privatizace. Dne 20. dubna začala v České Lípě série dražeb prodejen a výroben, často i s domy. S dostatečným odstupem a znalostí historického vývoje v naší zemi je třeba konstatovat, že to byl správný
a potřebný proces, který dal předpoklady ke vzniku soukromého vlastnictví a podnikání.

Na pozitivním hodnocení nemění nic ani případy spekulativních nákupů či vydražených objektů, jejichž nabyvatelé neměli dost sil, aby zvládli provoz a majetek udrželi. Do temného hávu tajemných kupců se oděla jména, k nimž opravdové tváře zná málokdo. Nejvíce do popředí vystoupila nepodařená privatizace kavárny a vinárny Union. Dnes už lze sestavit historický řetěz prodejů a převodů a ve vzpomínkách zůstává budova s bedněním, z níž odpadávaly kusy omítky. Historie domu měla nakonec šťastný závěr a v roce 1997 byl městem opravený objekt znovu otevřen, aby se stal jeho vizitkou.

Nové vedení radnice si počínalo obezřetně při prodeji domů. Dávalo majitelům podmínky k opravě budov, tak aby se noví držitelé stali chloubou města a pomohli oživit jeho prostor. Do nekonečna bychom mohli diskutovat o tom, jaké změny
a využití provozoven bylo v rámci privatizace správné a jaké nikoliv. V daném okamžiku se některé postupy zdály být nepříjemné. Ve své době jsem byl zklamán zánikem Gastronomu na hlavní třídě. V první polovině 90. let nastal skutečně krizový stav v oblasti levného lidového stravování ve středu města. Každý podnikatel, obrazně řečeno, chtěl mít v těchto místech „butik“.

Do města vnikly „starožitnosti“. Provozovali je většinou lidé bez dostatečného vzdělání umělecko historického, takže se někdy kšeftovalo s veteší a jindy cenné kusy uměleckého řemesla procházely tajemnými transakcemi.

Krámek pana Tichého v Sokolské ulici byl určitou výjimkou. Byl tichý, příjemný a sběratelsky přitažlivý. Do města zajížděli tzv. Holanďané, lidé ze zahraničí se svými českými pomocníky a nakupovali od občanů za marky, ale lacině, starý nábytek. Česká Lípa měla také konečně svůj antikvariát, v památném domě čp. 300, v ulici Paní Zdislavy, který otevřela paní Čížková.

V roce 1991 věnovala radnice velké úsilí tomu, aby byl otevřen a zařízen Dům dětí a mládeže Libertin. Statistika z března uvádí, že v 85 kroužcích bylo zapojeno 1284 dětí. Ne ve všech městech se podařilo dobře zachytit a uspořádat problém zařízení pro děti a mládež a zajistit vhodné provozní a prostorové podmínky.

Nové a neznámé jevy: asi od března se herní automaty nabízejí v reklamách jako pravá zábava pro všechny generace. Stávají se bohužel „sportovním zařízením" pro nejchudší. Město začalo registrovat nezaměstnané. K prvním náleželi Romové a lidé staršího věku.

Mgr. Ladislav SMEJKAL