Letopočet spěl rychle ke konci 20. století. V tisku se objevily první bilance a oznamovala se proroctví nového tisíciletí.  Přestože bylo možné hlavní směry světového dění již sledovat na internetových stránkách mnoha institucí, bylo patrné, že veřejnost si touží udělat pořádek v minulosti a zhodnotit ji.
Dne 24. března byla nedaleko zastávky ČD Střelnice otevřena nová budova Státního okresního archívu. Pokud se jen letmo rozhlédneme po časovém rozložení několika kilometrů archiválií z města, obcí, škol a institucí, poznáváme, že jejich největší díl je obrazem 20. století. Během první poloviny let devadesátých postupně utichl nápor na nezbytné vyhledávání dokladů
k restitucím a nárokům odškodňovacím. Tento hektický nával archivnictví vlastně pomohl, protože mnoho i obyčejných lidí
si uvědomilo, jak je důležité mít uloženy všechny potřebné papíry. Vzhledem k rozvoji vysokých škol v kraji a zakládání nových oborů pro kulturně historickou a vlastivědnou práci, prudce stoupal počet diplomových prací a studií středoškolské odborné činnosti se zaměřením na nové dějiny zdejšího kraje.
Obrazem růstu odborného zájmu o Českolipsko bylo vydávání odborného sborníku Bezděz. V roce 1990 vyšel první svazek připravený ještě v časech předpřevratových. Nedostatek finančních prostředků se zdál být pohlcením dobře míněného programu vlastivědné práce navazující na deset ročníků časopisu, z nichž devět vyšlo před válkou a poslední v letech 1947-1948. Nový Bezděz vycházel od roku 1994 souvisle na základě dohody o finanční podpoře mezi státním  okresním archivem, okresním vlastivědným muzeem a okresním úřadem. Bezděz podporují sponzoři a peníze přicházejí i z grantů, mezi nimiž jsou i prostředky udělované městem Česká Lípa.
Rozloučení s třiceti pěti lety práce arcivu v přízemí kláštera, kde pod vedením Marie Vojtíškové byly vytvořeny základy moderní instituce, bylo zpracování dějin českolipského archivu v reprezentační knize Miroslava Sovadiny.  Nebyla úředním přehledem ani propagandistickým tiskem. Je to dílo o osudu archivnictví a o lidech kolem něj, kteří vyhledávali, zpracovávali a chránili bohatství písemností.
Nové vedení archivu v čele s Janou Blažkovou se soustředilo na ediční práci vyhledáváním některých titulů shrnujících
a zpřístupňujících závažné skutečnosti. V roce 1998 vyšel Správní vývoj Českolipska od Miroslava Sovadiny. Správní dějiny
se mohou jevit jako nudná teorie, ale v době plánovaných a uskutečňovaných správních změn v souvislosti s vytvářením krajů se příručka tohoto druhu ukázala být potřebnou pomůckou. Jaroslav Panáček zpracoval a vydal v roce 2000 Regesta Lippensia, knihu nesnadno přístupnou běžnému čtenáři. Výtahy a komentáře probíraly bohatství listin k dějinám města
od 13. století do roku 1437.
Symbolickým dotekem s minulostí nad závěrem tisíciletí bylo definitivní ukončení renovace starého židovského hřbitova
u Střelnice. Město Česká Lípa od začátku podporovalo toto snažení, kde vedle prací technických šlo o zcela zvláštní dobrovolnickou práci lidí rozumějících rituálům a starodávným potřebným zvyklostem židovského obyvatelstva. Poslední jednání proběhlo 9. prosince.

Mgr. Ladislav SMEJKAL