Heinrich Wedrich (1835-1904)
Českolipská rodina Wedrichů je příkladem přičinlivých řemeslníků stoupajících díky své pracovitosti, šikovnosti a poctivosti vzhůru po společenském žebříčku. Během 19. století se stali dobře prosperujícími továrníky a obchodníky. V domě dnešního čp.737 v Barvířské ulici rodina žila a pracovala až do začátku 20. století. Výroba potiskovaného textilu začala v druhé polovině 19. století upadat, ale Wedrichové si svůj majetek udrželi.
Nakonec zřejmě nedostatek podnikatelských příležitostí v oboru přivedl Henricha Wedricha, posledního mužského potomka rodiny žijící v České Lípě, k utrácení prostředků za přírodovědné preparáty a umělecko-řemeslné předměty. Heinrich zdědil po předcích knihovnu s četnými cestopisnými a dobdrodružnými díly. Jejich četba mohla být podnětem k zájmu o vzdálené kraje. Věnoval se soustřeďování preparátů exotické zvířeny pocházející z Jižní i Severní Ameriky, Afriky, Asie a zvláště ze Sibiře. V jeho sbírce nejsou typické lovecké trofeje, ale ptactvo a drobná zvířata, zvláštní zájem měl o velká ptačí vejce. Zálibě v přírovědě konkurovala numismatika. V této sbírce opět nechyběly mince nejen ze zemí Afriky, Ameriky i Asie. Měl zájem i o předměty mystické povahy - kameny opředené pověstmi o léčivých účincích, gemy, drahokamy a polodrahokamy, různé upomínky ze Svaté země jako růžence, křížky či cestovní oltáříčky. Vlastnil také miniatury, ozdoby, flakony, taštičky apod. Kolekce rozmanitých tabatěrek byla do značné míry výrazem kavalíra své doby. V jeho sbírce obrazů je nejen galerie jeho předků, ale i díla jeho současníka z České Lípy prof. Eduarda Steffena. Otevřel první veřejné muzeum ve městě, kde si lidé mohli prohlédnout vše, co nashromáždil. Dne 6.7.1904 učinil poslední pořízení u advokáza Isidora Österreichera, jehož součástí je odkaz sbírek "mému milému městu České Lípě". Pro jejich uložení zakoupil hostinec Údolí Josafat (dnes je na tom místě parkoviště vedle křižovatky u parku), který nechal opravit tak, aby stavba vyhovovala plánovanému účelu.