Dějiny augustiniánského kláštera v České Lípě

Zatímco vodní hrad Lipý, tohoto času restaurovaný, je výmluvnou památkou na dobu založení města ve 13. století, klášter je připomínkou jeho vstupu mezi střediska vzdělanosti. Latinská škola sem umístěná nese již na první pohled znaky doby svého vzniku. Valdštejn počítal
s velkým ústavem a množstvím chovanců. Klášter je rozměrná patrová budova o čtyřech křídlech s kostelem Všech svatých, dokončeným v roce 1707. Areál se počínaje rokem 1698 rozrostl o Loretu, přilehlé ambity, v roce 1725 byly dostavěny Svaté schody a v roce 1767 kaple Nejsvětější Trojice. Svou konečnou podobu, včetně zahrady táhnoucí se k řece, nabyl
v šedesátých letech 18. století.

Zakládací listina, opatřena Valdštejnovou pečetí je vlastně složka třiceti pergamenových listů. Vypočítává veškeré nadání, včetně počtu připsaných poddaných a dvorců, jakož i pravidelných příjmů naturálních, mezi nimiž nechyběl sud piva týdně
z vrchnostenského pivovaru a ryby z rybníků Novozámeckého panství. Latinská listina byla v roce 1927 vydána v německém překladu.

Valdštejn posílil v roce 1624 právní postavení České Lípy tím, že potvrdil a rozmnožil dosavadní privilegia. Jako jediný vlastník města překonal neblahé následky jeho rozdrobení, protože před Bílou horou patřila čtyřem různým vlastníkům. Podle Valdštejnovy vůle měla být mezi hlavními městy jeho domény a tomu také měla odpovídat latinská škola v klášteře.
V zakládací listině z roku 1627 o ní uvádí, že vzorem pro ni je jezuitská kolej v Jičíně. Do čela postavil belgického mnicha Paula Conopea ( 1595 - 1635). Před příchodem do České Lípy byl Valdštejnovým zpovědníkem a žil v pražském klášteře u sv. Tomáše. Pro školu sepsal a v její tiskárně dal vytisknout čtyřdílnou učebnici latiny na základě němčiny a češtiny.S češtinou mu pomáhal mnich Fulgenc Kafka. Učební kniha by měla být odborně hlouběji analyzována. Zdá se, že je na úrovni zásad Conopeova současníka Jana Ámose Komenského. Osud představeného kláštera byl truchlivý. Umírá ve čtyřiceti letech na mrtvici, která ho zlomila na kazatelně chrámu sv. Petra a Pavla. Jeho duch byl silný do posledního okamžiku života. Tělo však bylo ubohé. Stopy mnoha ran způsobených švédskými mučiteli, z části upálená a ochrnutá ruka a celkově podlomené zdraví po dlouhých týdnech života
v lesním úkrytu, aby ušel zlotřilým švédským žoldákům, jejichž surovou ruku na sobě pocítil.

Na základech latinské školy vyrostlo gymnázium, trvající až do roku 1882. Vyšla z něj řada absolventů jazyka německého
i českého. Čeština byla ve zdejším klášteře sice jazykem druhořadým, ale byla zde udržována až do konce jeho existence. Přicházelo sem množství českých studentů z vnitrozemí a učili tu čeští profesoři. Z profesorů to byli například komeniolog František Zoubka (1832 - 1890). Napsal také první české pojednání o hradu Lipí. Dále tři známí čeští studenti zdejšího
gymnázia: Ferdinad Břetislav Mikovec (1826 - 1862), historik a dramatik, Václav Bolemír Nebeský (1818 - 1882), básník
a překladatel a Josef Ladislav Píč (1847 - 1911), prehistorik a archeolog.

Po vzniku státního gymnázia dožívá klášter ještě sedmdesát let. Z původního počtu dvanácti mnichů určených listinou Valdštejnovou tu v době první republiky žijí jen tři. Majetek mizel, mimo jiné i díky pozemkové reformě. Přes všechny nesnáze byl klášter v meziválečném období opravován a udržován. Při třístém výročí jeho vzniku udělil papež Pius XI. klášternímu kostelu titul basilica minor. Oslavy byly mohutné a dojemné. Konal se velký sjezd abiturientů gymnázia
a 3. července 1927 kráčel městem velký alegorický průvod znázorňující dějiny kláštera a České Lípy.

Augustiniánský klášter byl násilně vyklizen v dubnu 1950. Budova byla přidělena učilišti automobilových opraven, ambit byl přidělen okresnímu muzeu jako tzv. Církevní oddělení. Celý klášter byl přidělen Okresnímu muzeu a Okresnímu archivu
v roce 1960. Klášter byl náročně rekonstruován po čtyři roky. Od roku 1964 zde sídlil archiv a muzeum sem přešlo o čtyři roky později, protože klášter musel ještě načas sloužit jako pionýrský dům.

Dějiny Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě

Základy muzejnictví byly na Českolipsku položeny vlastivědným spolkem Nordböhmische Excursionsclub při jeho vzniku
v roce 1878. Členové spolku soustřeďovali do neveřejného klubového muzea zejména písemnosti a archeologické nálezy. Několik členů založilo 18. listopadu 1900 muzejní spolek v České Lípě. Využili část spolkových sbírek a výzvami k veřejnosti získali další předměty, hlavně z oblasti výtvarného umění a městské bytové kultury. Získané předměty vystavili veřejnosti ve II. patře radnice.

V roce 1904 zemřel českolipský továrník Heinrich Wedrich (1835 - 1904), který ze záliby soustřeďoval kolekce preparátů exotických zvířat, numismatiku, drobnou plastiku, kuriozity a výtvarné umění včetně sbírky rodinných portrétů. Před smrtí zakoupil dřívější hostinec Údolí Josafat u městského parku a zřídil tam soukromé muzeum, které věnoval městu.

Po první světové válce nastala na radnici prostorová tíseň a muzeum bylo složeno a odneseno v bednách na půdu. Část sbírek byla dokonce vrácena původním majitelům. Také muzeum Wedrichovo zůstalo stranou zájmu a bylo navštěvováno jen malým množstvím návštěvníků. V roce 1926 se postavil do čela české inteligence v České Lípě školní inspektor Josef Maštálko (1876 - 1950). Jedním z jeho prvních úkolů bylo vytvoření pracovní skupiny učitelů za účelem soustředění dokladů o různých stránkách hospodářského a kulturního života české menšiny pro Hraničářskou výstavu českého severu v Mladé Boleslavi v roce 1927. Výstavu navštívil i prezident Masaryk. Předměty a doklady zde soustředěné se staly základem Českého muzea pro kraj Českolipský, které bylo založeno na schůzce zájemců, převážně učitelů, v Maštálkově vile
21. března 1928. Muzeum bylo nejdříve umístěno v Novém Boru, v novostavbě české školy, a v roce 1933 bylo přemístěno
do vedlejší budovy Tyršovy české školy v České Lípě. Své expozice instalovalo nakonec na zámku v  Zákupech a otevřelo
je 24. května 1936.

Město Česká Lípa nechalo v roce 1933 restaurovat renesanční lovecký zámeček Červený dům
a umístilo do něj své muzeum. Nechalo si odborně ocenit sbírky Wedrichovy, přičemž pochvalu sklidily exponáty přírodovědné, což vedlo k myšlence zřídit zde "Sudetoněmecké lovecké muzeum". Několik loveckých spolků sem umístilo své trofeje, ale k realizaci díla nedošlo. V městském muzeu probíhaly od roku 1934 zajímavé výstavy, počínaje zdařilou jubilejní výstavou valdštejnskou.

V meziválečném období vznikla řada městských muzeí na území pozdějšího českolipského okresu: Mimoň a Jablonné v Podještědí 1926, Dubá a Cvikov 1937. Vedle sklářských uměleckých muzeí
v Kamenickém Šenově 1992 a v Novém Boru 1893 vzniklo v prvním z těchto měst v roce 1928 městské vlastivědné muzeum
a ve druhém byly k němu položeny základy, nicméně nebylo nikdy dokončeno. Před okupací bylo české menšinové muzeum
v Zákupech zachráněno urychleným převodem do Bělé pod Bezdězem 2. října 1938. Činnost ostatních muzeí byla během války postupně utlumena, žádné z nich nebylo zničeno.

V roce 1945 převzal muzejní spolek správu všech muzeí v České Lípě včetně dřívějšího menšinového muzea, které bylo převezeno zpět v roce 1947 a začleněno do městského muzea. Jemu se zatím dostalo označení Krajské muzeum se záměrem, aby se v něm soustřeďovaly sbírky z okolních malých měst, o něž nebylo řádně postaráno. Do sbírkového fondu přecházely postupně různé konfiskáty a opuštěné věci větší nebo menší hodnoty. Českolipské muzeum vedl jako neprofesionální správce učitel Bohumil Kinský. V roce 1952 bylo muzeum oficiálně přeměněno na Okresní vlastivědné
a obsazeno profesionálním pracovníkem Břetislavem Vojtíškem. V roce 1960 získalo muzeum a okresní archiv budovu Valdštejnského kláštera Řádu augustiniánů. V těchto prostorách, po rekonstrukci, zahájilo muzeum činnost v roce 1968.
Zde byly vybudovány základní expozice: přírodovědná 1969, historická 1972, exotická zvířata v první verzi 1976, druhá 1991, mineralogie 1994, kovářství 1996, Svět hmyzu 1998. Speciálním prostorem pro pořádání velkých příležitostných výstav
se stal klášterní ambit, prvně zpřístupněný v roce 1961, podruhé v roce 1975 a potřetí v roce 1990.