Jan Dukát (1849 Praha - 1926 Jablonné v Podještědí)

Jan Dukát nepatřil jako výtvarník mezi špičkové umělce, ale byl dobrým návrhářem a modelérem užitého umění. Pracoval podle vzorů, ať trojrozměrných nebo podle reprodukcí. Kopie slavných výtvarných děl prováděl se svrchovanou dokonalostí, která mátla i odborníky. Svou prací v různých oborech užitého umění si vytvořil předpoklady pro restaurátorství, které přivedl na vyšší úroveň, než byly pouze renovační požadavky duchovních a světských správců. Asi v roce 1893 ohlásil k patentování elfenit - modelovací hmotu vlastní výroby. V roce 1863 šel do učení k pozlacovači F.Wihanovi a za 3 roky nastoupil jako štafířský tovaryš v dílně A.Speila na zlacené lišty a rámy. Asi v roce 1869 přijal místo u pozlacovače Basilia Derestye v Aradu v Uhrách, aby "poznal svět". Roku 1873 uzavřel smlouvu se správou rámařské továrny dědiců hraběte Kinského ve Sloupu, kde pracoval jako modelér a vedoucí zlatičské dílny. Později vystřídal několik dalších působišť (Vídeň, Bohosudov, Proboštov). Roku 1900 se přestěhoval do Markvartic u Jablonného v Podještědí. Vídeňská firma Josefa Starka mu přenechala část svých zakázek na řezbářské práce pro zámek Nový Falkenburk u Jablonného v P. Johann Moritz Baron von Liebig, jenž byl zadavatelem prací na Novém Falkenburku, zaměstnal Dukáta i na štukatérské výzdobě svého sídla v Liberci
a na opravách chrámu sv. Vavřince v Jablonném. Na základě doporučení ředitele litoměřického semináře dr.J. Kordáče, pozdějšího arcibiskupa pražského, získal Dukát řadu velkých samostatných zakázek na komplexním restaurování kostelů
a kaplí. Stopy jeho práce je možné najít v mnoha okolních kostelech, např.v Českém Dubu, Rýnovicích, Brenné, Raspenavě, Žandově, Malé Bukovině, Horní Polici, Kunraticích, Krompachu, Jindřichovicích, v kapli zámku Grabštejn, kapli Božího hrobu
v Mimoni, na zámcích Lemberk, Doksy a Mimoň a ještě na dalších místech. Jeho pozůstalost může sloužit badatelům
o restaurování památek, o užitém umění a drobné plastice.