Osudy knih a lidí

Rok 1945 byl nejen dobou velkého exodu lidí, ale také knih. Vlastně to bylo pochopitelné, knižní kultura německého národa ve městě končila svou úlohu
a přicházela doba vyhrazená české knize. S tím, jak důrazná byla opatření proti Němcům, souvisí také osud jejich knihoven. Německá literatura přestala být duchovním pokladem a stala se materiálem či zbožím. Naštěstí nic nebylo absolutní.
13. července 1945 předal pětasedmdesátiletý úředník Karel Bitterlich do rukou úředníka okresního národního výboru Josefa Rejhona městskou knihovnu, uloženou v budově tehdejšího Wedrichova muzea. Konečný stav sečtených knih činil 6 513 podle katalogu. V jedné zvláštní skříni byl uložen kompletní naučný slovník Brockhaus a v další knihovna vlastivědného spolku Excursionsclub.
Knihy byly po čase odvezeny do jednoho z městských skladů, kterých pro účel shromažďování knih bylo celkem sedm.
25. července 1945 byla vydána vyhláška, která byla dodána do každého domu. Místní národní výbor a osvětová komise v ní nařizují: „Všichni obyvatelé domu čp.... se vyzývají, aby připravili na den.... k odvozu do skladiště všechny knihy z majetku německých majitelů, které se nyní nalézají v národní správě Čechů. Knihy jest rozděliti do balíčků nebo beden přiměřené váhy a svázaných provazy, aby je bylo možné odnésti. Knihy německé nutno oddělit od českých. Balíky s českými knihami nutno označit nápisem „české“.“
Vyhláška dále zařizovala způsob odvážení knih a nařizovala i vydat hudebniny, načež mělo následovat odebírání hudebních nástrojů kromě pian. „ Kdo nějaké věci zamlčí, vystavuje se nebezpečí trestního stíhání. Kdo žádá, aby mu byla odborná literatura ponechána, musí se již při odvozu vykázati povolením místního národního výboru.“
Lhůta k předání knih byla velmi krátká. Pro některé lidi nastala velmi bolestná situace, protože se svými knihami byli velmi citově svázáni. Často šlo o dědictví po předcích. Raději by dali jiné hmotné statky než knihy. Bohužel museli dát oboje.
Na právě probíhající výstavě v muzeu je také dokument o knihovnách, o nichž se dozvěděl muzejní spolek a měl o ně zájem. Pro knihovnu vzácných spisů o problematice vodních řas si do České Lípy zajeli pracovníci Národního muzea z Prahy
a převzali tak majetek věhlasného profesora Gilberta Jappa.
Do skladů přicházeli dobrovolníci na třídění knih. Prvním pokynem bylo vyčlenit odbornou vědeckou, technickou a obchodní literaturu, která měla být zařazena do zvláštního oddělení městské knihovny. Bohužel se tak později nestalo. Po přebrání měla ve skladech zůstat beletrie a další literatura propagandistická, která měla být zcela vyřazena. Dobrovolníků bylo málo, knih tisíce. Někteří se příliš nevyznali v němčině a neměli rozhled v souvislostech jednotlivých titulů. Prakticky nikdo nedokázal zachycovat knihy, které byly od autorů spjatých s Českou Lípou a Českolipskem. Přebytečné knihy putovaly
do papíren, odborná literatura s kvalitnější beletrií byla většinou prodána do Švýcarska, odkud byly po uklidnění poválečné situace odkupovány jednotlivé části do obchodů v Německu.
V archiváliích města jsou četné žádosti lidí, kteří usilovali o zachování svých odborných knih, protože na nich byli závislí svým povoláním. Většinou neuspěli. Jen některým se podařilo uchovat si literaturu třeba strojnickou nebo právnickou. Knihy
z městské knihovny byly z velké části uloženy nakonec v muzeu.

Ladislav Smejkal

Na fotografii: ve třetím domě od pravé strany byl hotel radnice, v němž bylo v roce 1945 zřízeno jedno ze skladišť knih.