Památce mrtvých

Měsíc listopad začíná tradičně zaběhlým rituálem Památky zesnulých. Sdělovací prostředky se již k obsahu svátku 2. listopadu téměř nevrací, jen uvádí údaje
o posílení hlídek chránících hřbitovy před vykrádáním a střežící bezpečnost při zvýšeném provozu na silnicích.
V katolické tradici, která je v České Lípě historicky převažující, hraje důležitou roli svátek Všech svatých, 1. listopadu. Připomíná, že je mnoho bezejmenných, jejichž skvělé skutky by měly být vzpomenuty a ty převážně zapomenuté v duchu oživeny.
Založení českolipského kláštera a pojmenování konventu U Všech svatých souvisí
dle Valdštejnovy zakládací listiny z 12. března 1627 s tím, že uvedený svátek měl svou oktávu – osm dní následujících se připomínal a právě toho osmého dne roku 1620 zvítězil císař na Bílé Hoře. Právě zdejší duchovní ústav upomíná na to, že sláva a památka souvisí s činy vojenskými.
Místní lidé v souvislosti s vojnami zažili velké utrpení a bolest, ale ranou možná zákeřnější byla morová epidemie.
Na památku moru v roce 1680 postavili o tři léta později sloup Nejsvětější Trojice na náměstí. S tím povstala další tradice úcty k zemřelým, zásvětný den. 21. listopadu byl vzpomínán jako okamžik, kdy se zastavila epidemie a zbytek obyvatel města byl zachráněn před černou smrtí. Lidé se po mši shromažďovali na náměstí a v tiché modlitbě uctili své zemřelé předky .
Na konci 19. století se mezi veteránskými spolky šířila myšlenka uctít padlé ve válkách uplynulého století. Českolipský stoletý památník byl v roce 1898 vztyčen v malé proluce u domu čp. 82 v dnešní Moskevské ulici. Připomínal války napoleonské, boje v Itálii v polovině 19. století i následnou prusko – rakouskou vojnu 1866. V roce 1945 byl rozvalen jako nacionalistický symbol, což byla pravda jen částečná, připomínal bojovníky obou zde žijících národů a byl především lokálně vlasteneckým. Plácek, který po něm zbyl, dostal dočasně název Lidické náměstí, což nelze nazvat jinak než podivnou licitací s osudem těžce postižené české vsi.
Po první světové válce byl vybudován velký památník se jmény padlých a pohřešovaných u Křížového kostela. Opět tu byla jména česká i německá. Každý rok na Bílou sobotu v poledne se zde scházelo obyvatelstvo obou národností, aby uctilo padlé během dvouminutového ticha. Památník byl po druhé světové válce zničen.
Zdejší obyvatelé německé národnosti byli ve své většině z města odvezeni dříve, než stačili zcela zbilancovat počet padlých ve druhé světové válce. Noví obyvatelé přicházeli z obcí, kde měli své padlé a oběti z této strašné války. Starousedlíci chtěli vybudovat památník umučeným a zemřelým v koncentračních táborech z řad zdejších Čechů. S iniciativou přišel tehdejší ředitel muzea Bohumil Kinský. K tomu bohužel nedošlo. Jen jeden z nich má pamětní desku (František Kožnar), ostatní alespoň názvy některých ulic (Vohradského, Buckova, Kovářova).
Osudy zdejších obyvatel židovského původu vzpomíná Památník proti násilí z roku 1995, vybudovaný v blízkosti dřívější synagogy. Osud sedmnácti obětí pochodu smrti Schwarzheide je uctěn památníkem u školy na Špičáku, který je soustavně okrádán o své atributy.
Část zajatců a vojáků sovětské armády, zemřelých na konci války v České Lípě, byla v únoru 1945 exhumována a ostatky
z různých míst byly přeneseny do mauzolea a částečně pohřbeny po jeho stranách. Ocitly se tedy v hrobce německého nacionálního politika Franze Schmeykala, jehož pozůstatky spolu s rodinou byly uloženy na neznámém místě. Tenkrát to možná bylo chápáno jako zadostiučinění, dnes to spíše můžeme vnímat s trpkostí mimo jiné i proto, že památka na oběti války byla zavřena za těžká vrata zapomnění.

Ladislav Smejkal

Na fotografii památník padlých z první světové války.