Perníkáři a preclíkáři

Perník patřil k nejstarším lahůdkám našich měst. Ne každé město ale bylo perníkářsky slavné. Středoevropské perníkářství staví na úspěchu norimberských perníčků. Česká sláva perníku náleží Pardubicím, ale trochu mylně, protože teprve výroba průmyslového typu proslavila východočeské město a vedle kvality produktu to byla i nápaditost
a roztomilý půvab obalů, což jim přidalo na poutavosti. To vše je teprve něco přes sto let stará historie.
Slavní perníkáři ze širšího okolí České Lípy se nacházeli v malém městě v saském Švýcarsku jménem Pulsnitz. Ve zdejším perníku při ochutnávání převalujeme na jazyku med a příjemné koření.
V českolipských muzejních sbírkách se nachází kolekce perníkových forem vskutku nádherných. Snad z nich pekl ještě cukrář na náměstí, který měl svůj krámek uprostřed domů severní strany a začal vydělávat, když v šedesátých letech 19. století vydláždili náměstí po obvodu velkými deskami z rumburské žuly a od té doby se mohla rozvinout pěkně nedělní promenáda od radnice k hostinci U černého koně, který byl společenským střediskem měšťanstva.
Tradiční perník se vyráběl z hladké pšeničné mouky a medu. Vyválená placka se palcem pečlivě vtlačovala do olejem vymazané formy, aby se odtud dobře vyklopila. Potom se perník potíral vejcem, karamelem nebo jen olejem a dal se péct. Tvary perníčků byly všemožné, nejvíce figury a zvířata, vše provedeno hojně do detailů.
Vrcholem sezóny perníkářů byl prosinec s nadílkou mikulášskou a potom vánoční. Děti, kterým Mikuláš či Ježíšek přinesl pár kousků perníků, patřily do rodin se skromnými, ale celkem jistými příjmy. Ostatní, z rodin bohatších, měly k nadílce ještě něco navíc.
V muzejní expozici je vývěsný štít preclíkářů z Mimoně a cechovní konvice preclíkářů českolipských. Točení preclíků, to bylo také pořádné umění. Nejlepší výrobky byly zbožím svátečním. Preclík se často nakupoval v době postní. Byl to pokrm suchý
a křupavý, takže odpovídal době své konzumace. Lépe vyvedené preclíky byly na trhu v době vánoční.
Umění splétat těsto proslavilo v 18. století českolipské pekaře. Ve městě se ustálil způsob pletení housek prý tak jedinečný, že to žádný pekař z okolí tak neuměl. O zdejší housce se píše i v Dějinách pekařství. Jen dobrých časů pro výborné housky bylo málo, války, pohromy, neúroda, to byli častí hosté v České Lípě a pekařům nepřály.

Ladislav Smejkal

Na fotografii severní promenádní náměstí.