Pochod Schwarzheide

Konec války v roce 1945 byl poznamenán, mimo jiné tragédie, také obrovským přesunem obyvatelstva z ohrožených míst do krajin, někdy jen zdánlivě bezpečnějších. Narůstala tak masa bezdomovců vedle těch, jejichž domovy byly spáleny vybombardováním celých města. V posledních týdnech války byly dále bezhlavě likvidovány koncentrační nebo zajatecké tábory a lidé se vydávali na cesty, o jejichž délce nikdo nic netušil, směr byl neurčitý a zabezpečení putujících houfců bylo víc než mizerné. Právě těm říkáme „pochody smrti“.
Přes Českou Lípu jich prošlo několik a až na jeden, který si přiblížíme, o nich máme jen nepatrné vědomosti. Pochod vězňů židovského původu z koncentračního tábora Schwarzheide, směrem do Čech, měl být ukončen v Terezíně. Začátek této tragické události byl 3. července 1944, kdy bylo do Saska, severně od Drážďan, dopraveno téměř tisíc mladých českých vězňů židovského původu z Osvětimi-Březinky. Pracovat tu měli v továrně BRABAG na výrobu pohonných hmot pro německou armádu. Závod byl poničen a bylo třeba ho namáhavě udržovat v provozu. Přisunuti sem byli i vězni z dalších míst.
Po zahájení bitvy o Berlín 16. dubna 1945 hrozilo nebezpečí rychlého průniku sovětských vojsk směrem na Drážďany.
18. dubna kolem páté hodiny ranní začal pochod asi 600 vězňů. Mezi větším množstvím Čechů byli také Rakušané, Ukrajinci, Francouzi, Němci, Holanďané a Poláci. Mířil směrem na Bischofswerdu a Neustadt. Během pochodu došlo k řadě případu zastřelení vězňů dozorci z doprovodného oddílu. 23. dubna se kolona dostala na okraj českého území do údolí Křinice. Následujícího dne byla v Horní Chřibské a přenocovala ve sklárně. Zde zemřelo celkem 14 lidí. 24. dubna se vězni přesunuli do Varnsdorfu a zde zůstali až do začátku května uzavřeni v textilní továrně Haebler. Zemřelo tu dalších 14 osob a byla zde provedena jedna poprava židovského vězně pro výstrahu. Tuto smutnou událost dokládá kresba jednoho z účastníků pochodu Alfreda Kantora. Grafik pocházel z Prahy a šťastnou shodou okolností pořídil a uchoval soubor kreseb, které převezl později do USA, kde se usadil a sbírku vydal tiskem.
Krátce před 5. květnem byla kolona vězňů rozdělena na dvě skupiny, židovskou a nežidovskou. Nežidovská postupovala pěšky a skončila 9. května u Skalice, kde byla objevena sovětskou armádou. Vysílení Židé byli na nákladních vagonech převezeni do České Lípy a zde bylo vyneseno z vozů dalších 17 mrtvých, kteří byli podnikovým nákladním autem továrny
na vagony převezeni do lesa u Sosnové, kde byli zakopáni. Zbytek vězňů byl 7. května dopraven do Litoměřic, odkud šli pěšky do Terezína. Vstříc jim vyšel Červený kříž, který se o ně postaral.
Mrtví od Sosnové byli přeneseni na Nový židovský hřbitov v České Lípě a zde byli pochováni 10. října 1945. Po zrušení tohoto hřbitova jejich hroby zanikly. Na místě původního pozemku u ZŠ Špičák byl v roce 2004 zřízen památník k uctění pochodu Schwarzheide.

Ladislav Smejkal

Na fotografii ruští zajatci na kolejích českolipského nádraží.