Poslední léta Josefa Maštálka

Až 18. června budeme odhalovat v Tyršových školách pamětní desku k uctění životního díla Josefa Maštálka, vzpomeneme jeho zásluh o školství a kulturní život místních Čechů. Jeho poslední léta budeme jen letmo připomínat.
Když se v květnu 1945 rozjel z Katusic, svého válečného exilu, zpět do České Lípy,
bylo mu 69 let. Byl plný energie a nabíral novou sílu po přestálém strachu okupačních let. Pustil se do záchrany památek, sbírek a muzeí na Českolipsku. Zapojil se do okresní péče o mládež a podílel se na otevření prvního českého dětského domova v Kriegelsteinově vile v Mariánské ulici, kde sídlí dodnes. Spoluzakládal první poválečnou mateřskou školku. Psal do novin a časopisů.
V roce 1947 se v jeho článcích objevily stesky na tehdejší dobu, která se vyvíjela jinak, než si představoval. Staří hraničáři byli odsunuti na vedlejší místo, dopředu se drali lidé kraje a poměrů neznalí, avšak dobře zapojeni do nově nastupující komunistické ideologie. Ukazoval na mnohé případy klesající morálky a veřejného nepořádku.
Únor 1948 jeho kritický hlas umlčel. Ještě se chopil úkolu sepisovat památky Českolipska a neúnavně za deště i pronikavého slunce jezdil vlakem a chodil pěšky po kraji. Dopisoval již jen do Zemědělských novin a to články skutečně nezávadného obsahu o pomístních jménech a dávném osídlení. Poslední článek poslal v březnu 1950 a chtěl v něm ze svých osobních vzpomínek vyprávět o postavě nejmilovanější T.G. Masarykovi. K otištění mu ho již nepřijali.
Pamětníci, s nimiž jsem před lety hovořil, mi vyprávěli, že po roce 1948 byl Maštálko vyhaslý člověk těkavě a bezcílně hledící před sebe. V červenci 1950 se pro nemoc vzdal veškeré činnosti. Ano, zajisté byl nemocen, ale také zdrcen událostmi, které po květnu 1945 naprosto nepředvídal. V červnu proběhl proces s Miladou Horákovou a společníky. Odsouzení byli veřejně skandalizováni. Atmosféra byla naplněna nenávistí. Do toho vypukla korejská válka a hysterie dosáhla svého vrcholu.
14. října 1950 Maštálko zemřel.
Rodina okamžitě poznala, že není žádoucí, aby byl pohřben v České Lípě. Pohřeb se měl konat v krematoriu v Praze
ve Strašnicích. Přece se ale stala neskutečná věc. Pohřební auto, které mělo zesnulého dopravit do Prahy, zastavilo
v Moskevské ulici u dřívějšího hostince U císaře rakouského. Řidič otevřel zadní dvířka a k vozu přistoupilo několik přátel.
Pan učitel Šulc, zakladatel Pěveckého sboru severočeských učitelů, vytáhl papírek a četl slova na rozloučenou. Stručně
a přehledně se snažil zhodnotit Maštálkův význam ve všech oblastech, kde působil. Toto původně utajené pohřební setkání musel někdo prozradit, protože na druhé straně ulice stálo nákladní auto, jehož řidič pohotově vystoupil a s klikou k motoru začal točit. Říká se tomu „tůrovat auto“, aby hluk byl nesnesitelný. Pan učitel svůj projev nedokončil. Zadní dvířka pohřebního vozu zaklapla a auto se rozjelo. Josef Maštálko opustil Českou Lípu, pro kterou toho tolik vykonal.

Ladislav Smejkal

Na fotografii Tyršovy školy, sídlo inspektorátu českých státních škol v letech 1933-1938.