Kompozitní potiskovací formy (3)

Pro složité vzory a tisk černých kontur, které zjemnily a zmenšily vzor, se vyráběly formy, do jejichž vzorové části se připevňovaly odlitky z kompozice. Formíř nejprve vyryl vzor na lakovaný papír a potřel jej tiskařskou černí. Poté barvu otřel tak, aby zůstala v rýhách. Vzor s barvou oklepl na lipový špalek a obtáhl jej nahřátým ocelovým nožem, který byl připevněný na vypalovacím stroji, do hloubky 4 mm. Jemnost kontur byla dosažena strojem, nikoliv lidskou rukou.  Kolem vzoru připevnil ohrádku z kartónu, do níž nalil horkou slitinu z vizmutu, antimonu, cínu a olova. Po ochlazení odlitek vyklepl.

Formíř již měl připravenou formu slepenou ze tří nebo pěti desek. Do spodní části vyhloubil úchyty (u velkého množství forem jsou úchyty vyrobené konkrétnímu tiskaři „na míru“). Na vrchní část formy si tužkou vzor rozkresli a vyměřil, a do něj hřebíčky připevnil odlitky. Reliéf zbrousil do stejné výšky a do rohů přitloukl mosazné hřebíky (raportní body zvané píky), důležitou pomůcku pro plynulý tisk vzoru na látce.

Tyto formy se začaly vyrábět ve čtyřicátých letech 19. století, kdy si módní trh žádal složité vzory s jemnými konturami a drobnými kresbami.