Prapory
Prapory dochované v našem muzeu patří do skupiny obtížně a proto málo prezentovaných sbírek. Jejich vypovídací hodnota zasahuje několik oblastí života regionu. Vypovídají o množství a různorodosti spolků a sdružení, jejich zámožnosti
a postavení ve společnosti, o existenci firem, které se výrobou podobných věcí zabývaly či něco o místních umělcích a také
o šikovnosti místních paní a dívek, kmoter praporů. Např. některé prapory v České Lípě maloval s největší pravděpodobností malíř Eduard Steffen. Dále z nich lze vyčíst některé dobové zvyklosti, módu, oblibu v používání různých textilních materiálů
a barev.
Prapory přicházely do muzea různými cestami a způsoby. První z nich byly dávány do muzea již po roce 1900 do „úschovy“. To znamená, že uschovatelé počítali pouze s dočasným uložením. Věřili či doufali, že je ještě někdy použijí nebo jen neměli k dispozici místo na jejich uložení. Mezi prvními byly prapory zanikajících cechů a turnerských spolků. Dalším impulsem k odevzdávání praporů do muzeí byly společenské a politické změny, které provázely vznik republiky. To přicházely do muzea prapory turnerských a veteránských spolků i prapory církevní. Po druhé světové válce ukládání pokračovalo. Bylo třeba uchovat prapory s nacistickými symboly, potom ukládání pokračovalo jako důsledek rušení menších muzeí
a pamětních síní a uzavírání kostelů.
Tuto etapu začaly prapory uložené v mimoňském muzeu, které bylo zrušeno v roce 1950. V šedesátých letech do našeho muzea přišly prapory z muzeí v Kamenickém Šenově, Jablonném v Podještědí, z pamětní síně v Dubé a z uzavřených kostelů přímo nebo prostřednictvím děkanských úřadů. Poslední etapou je období socialismu - prapory pionýrských organizací, prapory čestné, dávané tehdejšími úřady za odměnu podnikům, společenských organizacím nebo pracovním skupinám.
Velkou skupinu tvoří prapory různých veteránských spolků z okolí České Lípy (Nový Bor, Mimoň, Jablonné v Podještědí, Kamenický Šenov, Polevsko, Dubá atd.). Nejčastěji použitým materiálem je hedvábí, nejvíce používanými barvami je žlutá, bílá, modrá a černá. Jednoznačně nejčastěji použitým symbolem je orel, po něm následuje znak příslušného města a různé portréty a korunovační klenoty.
Další skupinu tvoří prapory různých spolků: lukostřelecké, pěvecké, turnerské a sokolské, cyklistické, dále spolek sv. Huberta apod.
Nejčastěji použitým materiálem bylo hedvábí, a barvy bílá, červená, zelená.
Nejoblíbenějšími symboly u střelců byly znak města, český lev, pušky a terč, u pěveckých spolků to byla jednoznačně lyra, u turnerů to byl jejich znak a portrét zakladatele Fridricha Jahna.
Cechy nejčastěji používaly na svých praporech damašek, v barvách převažovala červená a modrá. Protože představení cechů byli často členy mariánských bratrstev, která byla v České Lípě velmi vlivná, na většině cechovních praporů nechybělo zobrazení Panny Marie – ochranitelky lidí práce a patronky České Lípy.
Církevní prapory byly vyráběny z damašku a různých druhů plátna, v barvách převládala červená v různých odstínech, mezi zobrazovanými symboly Nejsvětější Trojce a znak města.
Poslední skupinu představují prapory komunistických organizaci z doby první republiky a z období budování socialismu. V této skupině jednoznačně převládá červená a žlutá barva, rozmanitost symbolů i barev typická pro prapory starší,
z 19. století, se ztrácí.
Mezi zobrazovanými symboly převládá pěticípá hvězda se srpem a kladivem a státní znak.
