Překladatel národní hymny do němčiny

Na loňský prosinec připadlo 175. výročí vzniku a prvního uvedení písně „Kde domov můj“ od Františka Škroupa a Josefa Kajetána Tyla. Česká veřejnost výročí poněkud opomněla, v České Lípě jsme měli k tématu speciální přednášku.
Bylo k tomu hned několik důvodů. Přednes písně v jazyce českém a německém
dne 5. března 1848 v hotelu U červeného lva (čp. 2 na náměstí) pěvcem Josefem Hackelem z Nového Boru otevřel, aniž to kdo tušil, revoluční rok v našem městě, tak intenzivně prožívaný. V České Lípě se zpíval první německý překlad Václava Aloise Svobody (1791-1849), rozeného v Navarově v Českém ráji, který pořídil řadu českých literárních textů do němčiny včetně Rukopisu Královedvorského. Záhy poté vznikl překlad stále populárnější písně do německého jazyka od Josefa Wenzinga (1807-1876), který nejen překládal české autory do němčiny, nýbrž napsal i dvě libreta pro Bedřicha Smetanu: Dalibora
a Libuši.
Třetí překlad nás zajímá zvláště. Jeho autorem byl Wenzel Ernst, narozený roku 1830 ve vesnici Liščí na Šluknovsku. Jako pražský student byl nadšen pro revoluční dění v roce 1848, což mu celkem prošlo, ale při pokusu o tajné spiknutí organizované ruským profesionálním revolucionářem Bakuninem v Praze v květnu 1849 dopadl hůře. Byl odsouzen s řadou českých studentů na 15 let těžkého žáláře. V roce 1856 ho vysvobodila císařská amnestie. Dokončil studia a teprve po čase získal místo suplenta na reálce v České Lípě. Zde žil a působil v letech 1863-1869. Věnoval se psaní povídek. Některé z nich vycházely z místní historie. Dějepisná próza Princ Marcipán pojednává o pekařském učňovi, který vyhrál soutěž lukostřelců na Ptačí louce a měl si vzít purkmistrovu dceru. Příběh se postupně rozvíjí a prochází několika lety pohnutého 17. století. Povídka byla také přeložena do češtiny a to publicistou a politikem Jakubem Malým (1811-1885).
Ernst sám překládal z češtiny do němčiny hlavně písně a básně. Našemu jazyku se naučil od svých českých spoluvězňů
na pevnosti v Komárně. Ve výročních zprávách reálky zanechal také dvě studie z dějin města a to „Česká Lípa před Valdštejnem a po něm“ (1865-1866). Po svém odchodu do Vídně se příležitostně vracel do severních Čech. Zemřel právě před sto lety 6. srpna 1910.
Při vzniku Československé republiky řešilo ministerstvo školství a národní osvěty otázku, jak různé národnosti v našem státě mají užívat jeden z jeho základních symbolů, totiž jeho hymnu sestávající ze dvou částí, české a slovenské. Jeden názor byl, aby se vůbec neužívalo překladů a každá národnost by musela si hymnu osvojit v původním jazyce. Převážil správnější náhled, že každá národnost má právo zpívat hymnu ve svém jazyce. Pokud šlo o píseň „Kde domov můj“, tak vzhledem k asi šesti překladům bylo obtížné se rozhodnout pro nejlepší. Volba padla nakonec na překlad Ernstův. Tím se jeho text stal oficiálním.

Ladislav Smejkal

Na fotografii dům č. p. 2 vedle radnice, kde 5. března 1848 prvně zazněla píseň "Kde domov můj".