Profily osobností České Lípy

  Před sto lety prvně samostatně bojově vystoupilo československé vojsko. Tři pluky sestavené z českých zajatců a lidí českého původu žijících v Rusku se 2. července 1917 účastnily jako československé legie bitvy u ukrajinského městečka Zborova. Pouhých 3 530 legionářů útočilo v rámci Kerenského ofenzívy na úseku dlouhém 6,5 km proti rakouskému vojsku. Pronikli 3 – 5,5 km hluboko do nepřátelského postavení a zajali 3 100 vojáků převážně 35. plzeňského a 75. jindřichohradeckého pěšího pluku. Tato bitva se stala základním kamenem bojových tradic československé armády.
 Vzpomeňme dvou legionářů, které osud později zavál do České Lípy. Josef Malý se narodil v roce 1887 ve Dvoře Králové nad Labem. Vyučil se malířem – dekoratérem a absolvoval nižší průmyslovou školu. Do rakouské armády narukoval v roce 1914 a 24. března 1915 byl zajat v Karpatech. 15. ledna 1917 vstoupil do prvního střeleckého pluku, základu československých legií. Během bitvy u Zborova byl raněn a léčil se dva měsíce. Jeho další bojová cesta byla velmi pestrá a vážný zájemce se o ní dočte v Soupisu legionářů Českolipska 1914 – 1920 z roku 1998.
Po druhém zranění 30. října 1918 u Starých Sull na Sibiři byl vyřazen z bojových jednotek a jako malíř dekorací byl zařazen k oddílu herců. V Irkutsku vzniklo legionářské divadlo, v němž významné místo zaujal Zdeněk Štěpánek. Do vlasti se Malý vrátil v roce 1920 a v České Lípě založil lakýrnickou a písmomalířskou živnost. Nejčastěji pracoval pro předního zdejšího stavitele pana Uhlíře jako lakýrník. Maloval i dekorace pro divadelní spolek Jirásek.
Josef Malý byl nadšeným malířem amatérem. Jeho obrázky z Ukrajiny, hlavně z Kyjeva, byly uloženy do Památníku národního osvobození v Praze. Ve stálé expozici českolipského muzea jsou fotokopie a jednu její část zdobí portrét T. G. Masaryka, který vytvořil pro svou domácnost. Zemřel v České Lípě v roce 1962.
Druhým hrdinou od Zborova byl Josef Kosař, narozený roku 1893 v Přibyslavi u Náchoda. Absolvoval dvouroční obchodní školu a byl povoláním textilní úředník. Narukoval v roce 1914 a již 6. prosince toho roku byl zajat u Starého Sandecze v Haliči. Do legií se hlásil už v roce 1916 a byl nejdříve zařazen do České družiny. V jejím rámci byl nasazen na rumunské frontě v Bukovině do oddílu rozvědných hlídek.
V hodnosti desátníka přišel do prvního střeleckého pluku Mistra Jana Husa a účastnil se bitvy u Zborova. Víme, že v tomto boji byl raněn do předloktí.
Také jeho bohatá bojová účast v legiích je podrobně popsána ve výše zmíněném Soupisu. Když se na počátku roku 1920 vracel z Vladivostoku do vlasti, byl jmenován nadporučíkem. Po návratu domů byl přijat k činné vojenské službě jako důstojník z povolání.
V jeho osobním hodnocení se uvádí: „rozhodnost, chrabrost, chladnokrevnost … přesné plnění povinností … je schopen vést větší jednotku“. Nastoupil do posádky v Českých Budějovicích a v roce 1923 byl převelen do Milovic, kde se stal velitelem pěchotní střelnice.
 Připojený obrázek je z Milovic. Pochází z 2. listopadu 1932 a byl pořízen u památníku italských zajatců z první světové války, kteří byli v Milovicích drženi a četní zde zemřeli. Na snímku stojí major Kosař vedle italského velvyslance v Československu, který přijel uctít památku svých krajanů. 2. července 2017 byly položeny věnce na tomto místě při příležitosti zahájení rekonstrukce bitvy u Zborova.
 V roce 1938 byl Kosař povýšen na podplukovníka. Za války se uchýlil do Nymburka a účastnil se odbojové práce a revolučních událostí v květnu 1945. Zanedlouho byl povolán do Mimoně, aby se zapojil do organizace a vybudování vojenského výcvikového pásma. Usadil se ve vile na Mariánské ulici v České Lípě.
 Po únoru 1948 byl jako většina legionářských důstojníků propuštěn z armády a poslední léta svého života pracoval jako vrátný v podniku Nářadí v České Lípě. Zemřel roku 1966.

                                  Ladislav Smejkal