První velká loupež

Říjen 1938 v České Lípě, to byl čas nových příležitostí. Okupační moc smetla republiku
a s ní její úřady a instituce. Mezi zdejším německým obyvatelstvem bylo očekávání obsazení uprázdněných míst po Češích a otevíraly se příležitosti získat výhodně opuštěný majetek po židovských a českých obyvatelích města. První týdny rozdávaly úřady lidem formulář, který vyplnil každý, kdo se cítil nějak Čechy okraden, aby bylo možné získat náhradu. Například domácí pán zjistil, že mu chybí vozík, který si půjčil jeho český soused a nevrátil ho. Jiní nahlašovali různé majetkové újmy a ztráty finanční způsobené zpřetrháním obchodních svazků s vnitrozemím.
Říšské dráhy, které převzaly železnici, požadovaly důrazně navrácení velkého množství lokomotiv i vozů. Česká strana byla nucena v arbitrážním řízení stroje vracet a vydala jich více než bylo spravedlivé. Chtivé ruce hned po návratu lokomotivy trhaly z jejího boku bronzové lvíčky, ani ne tak jako trofej, ale spíše pro cenu kovu potřebného v hospodářství.
Jak to dopadlo s tím různým drobným majetkem sepsaným ve formulářích. To se nedá ani zjistit, protože žádné kompenzace se nevyplácely a lidé hojili své údajné rány jak se dalo.
Mezi 1. - 10 . březnem 1939 byly násilně otevírány byty těch židovských obyvatel města, kteří uprchli před nacisty do českého vnitrozemí nebo do zahraničí. Pod vedením gestapa a městských úředníků byl zabavován majetek a zařízení
a uloupeny případné zásoby. Byl přizván i správce muzea Karl Bienert, aby zajistil starožitnosti. V některých rodinách, třeba u Adlerů nebo Altschulů se našla řada předmětů, které kdysi odkládali němečtí mistři řemeslníci jako dědictví po předcích, které místo do muzea nosili raději židovským vetešníkům, aby stržili nějaký peníz. Od nich tyto památky kupovaly některé židovské rodiny. Jsem přesvědčen, že to z jejich strany nebyly investiční nákupy, protože historické cínové poháry, talíře
a staré sklo byly skutečnými upomínkami na dávnou Českou Lípu, kterou tito lidé měli rádi a vážili si její minulosti.
Část těchto předmětů se dostala do muzea. Nacističtí mocipáni této skutečnosti využili způsobem velmi ostudným. Nechali vybudovat výstavu těchto ukradených věcí a dali jí název: „Vyrváno Židům a zachráněno pro německou kulturu“. Propagandistický trik pro své potřeby využily německé úřady, neboť na Českou Lípu šla opět vlna kritiky, že má příliš málo důrazná protižidovská opatření.
Výstava byla otevřena 1. dubna 1939 a při jejím zahájení ji navštívil šéfideolog nacistické strany Alfred Rosenberg. Později se nechvalně proslavil jako komisař pro východní obsazená území. V roce 1946 byl v Norimberku popraven. Českolipští nacisté mu před Červeným domem připravili velkolepé přivítání s nastoupenou jednotkou a vlajícími prapory. O tom, co výstavě říkal, bohužel nevíme nic. Lze se spíše domyslet, že staré talíře mu nic neřekly.
V roce 1940 došlo také na rodinné domky a případně byty dřívějších českých obyvatel. Obsazovaly je často rodiny, které přišly z Říše a majetek byl někdy dost poničen. Na druhé straně byly i příklady toho, že se našli lidé, kteří nezištně cenný majetek svých sousedů u sebe schovali a po válce ho zase vydali.
Německé hospodářství bylo chronicky deficitní a bez konfiskací a ustanovení nesmyslných daní by vlastně ani nepřežilo.
Od září 1939 začali nacisté ve velkém drancovat dobyté země a přivádět je k úpadku.

Ladislav Smejkal

Na fotografii nacistický ideolog Alfred Rosenberg na schůdkách u Červeného domu.