Vlastivědné muzeum v České Lípě

Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě je příspěvková organizace Libereckého kraje

Muzea a Velká válka aneb 100 let od vypuknutí I. světové války

Archeologické muzeum Šatlava v České Lípě

Prvomájový výlet do Podkrušnohoří

Již potřetí připravil Ladislav Smejkal výlet do Podkrušnohoří, do oblasti bohaté na rudy a především hnědé uhlí, které se zde těží dodnes. V průmyslově bohatém kraji vzniklo několik obchodních cest a královských měst, ve kterých se stavěly kostely, kláštery, hrady, zámky a honosné vily. Těžba nerostných surovin přinášela do městských i královských pokladen peníze, ale zároveň se stala prokletím těchto míst, neboť důsledky těžby zakryly stopy dávné historie.

První zastávka bohatého programu nebyla plánovaná, ale nepřehlédnutelná dominanta na návrší u malé vesnice Želkovice nás velmi lákala. Stojí zde kostel sv. Petra a Pavla, jehož základem je románská rotunda s apsidou postavená po roce 1230. V letech 1852-1853 byl rozšířen o chrámovou loď s plochým stropem v novorománském slohu, původní kostel se přeměnil v presbytář.

Po prohlídce jsme odjeli na zámek Červený Hrádek. Předem ohlášenou návštěvu paní průvodkyně zpestřila hudebním programem v kapli zámku a v hudebním salónku, při kterém nás seznámila s historií tohoto objektu. Původně zde stál hrad Borek postavený před rokem 1415. Ve 20. letech 15. století byl opraven a jeho fasáda byla natřena červenou barvou, proto se mu začalo říkat Červený Hrádek. Husité jej dobyli a vyplenili, neobyvatelný se stal během třicetileté války. V 17. století nechal majitel Jan Adam Hrzán z Harasova zbourat zbytky starého hradu a na jeho místě postavit barokní zámek, o sto let později zde majitel Jindřich František z Rottenhanu založil anglický park. Návštěvníky zaujme štuková výzdoba v kapli, varhany, barokní kamna, sochy mytických postav v nadživotní velikosti a také pracovna. Objekty vlastnilo několik významných šlechtických rodů, např. Lobkovicové, Rotenhanové a poslední Hohenlohe-Langerburgové. Egon-Max z tohoto rodu se aktivně zapojil do sudetské krize a zprostředkoval schůzku předáka sudetských Němců Konráda Henleina a anglického lorda Waltra Runcimana, kteří jednali ve zmíněné pracovně. Kvůli této iniciativě byl v roce 1945 zabaven Československým státem a až do roku 1996, kdy se jeho majitelem stalo město Jirkov, sloužil jako internát, ubytovna, ozdravovna, léčebna dlouhodobě nemocných. V současnosti sídlí v opraveném zámku Kulturní, vzdělávací a informační zařízení Jirkov, které mimo prohlídek stálých expozic, krátkodobých výstav a různých akcí nabízí zájemcům ubytování, wellnes pobyty, pořádání svatebních obřadů, konferencí a další.

Další cesta pokračovala do Oblastního muzea v Chomutově, které ve dvou starobylých budovách nabízí několik zajímavých expozic. My jsme si vybrali prohlídku stálé expozice Všemu světu na útěchu, která představuje dřevěné sošky Madon, obrazy a deskové oltáře z období gotiky a rané renesance. V opravené pozdně gotické budově dnešní radnice se tato vzácná a bohatá sbírka gotického umění krásně vyjímá. Zajímavé je také lapidárium na Mnišském dvorečku s renesančními náhrobky a barokními sochami. V oratoři kostela sv. Kateřiny je uložený moderní exponát, pohyblivý betlém, jehož autorem je amatérský řezbář Josef Fiala. Jeho talent, zručnost, úcta k řemeslu a patriotismus je poznat při každém pohledu na jeho dílo. Klasický motiv Ježíška ve chlévě doplnil všedním životem Chomutova v dávných dobách. Na ploše 8 x 1,5 metru poznáváme stavby z města i okolí, kolem kterých se hemží řemeslníci, kteří vyrábějí, co umí: pekař peče chléb, selka tluče máslo, bednář přitlouká obruče k sudu, hospodář mlátí obilí cepem. Po práci cikáni tančí u ohně, muži popíjí pivo v hospodě, bílá paní pozoruje dění z hradu Hasištejn.

Na něj jsme se vydali po přestávce na oběd a kávu. Poprvé se o něm zmiňuje zákoník Codex Carolinus (zveřejněný zřejmě v roce 1353) jako hradu královském s možností zástavy na devět let. Do ní jej dostal za vlády Václava IV. Mikuláš Chudý z Lobkovic. Od roku 1490 zde žil jeho vnuk Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, významný humanista a cestovatel. Hrad nechal rozšířit a založil zde velkou knihovnu, která obsahovala 800 svazků rukopisů a prvotisků klasické antické a biblické literatury, encyklopedií, přírodovědných děl i soudobých románů. Za půl tisíciletí z ní zmizelo 47 titulů, i tak se řadí mezi nejvýznamnější soukromé knihovny z období renesance. Hrad začal chátrat během třicetileté války, od roku 1622 je uváděn jako opuštěný. Dnes už tomu tak není, o hrad se stará obec Místo, která zde pořádá různé akce a zpřístupnila jej veřejnosti. Výletníci si mohou prohlédnout ruiny vstupních bran, paláců a část hradeb. Po točitých renesančních schodech mohou vystoupat na zachovalou věž, která slouží jako rozhledna a umožňuje krásný výhled na část Podkrušnohoří.

Na poslední zastavení dnešního výletu jsme se velmi těšili. Jeli jsme do královského města Kadaň. V padesátých letech minulého století značně zdevastované město dnes radnice obléká do nového kabátu. Finančně přispívá na obnovu náměstí, hradeb, historických domů, kostelů a klášterů. Jeden z nich, františkánský klášter Čtrnácti svatých Pomocníků, jsme navštívili. Jeho vznik se datuje do 15. století. Zpočátku zde stála malá kaple, později byla přestavěna na kostel a klášter. Významnými donátory byli bratři Bohuslav a Jan z rodu Hasištejnů, později Jiří Popel z Lobkovic. Dnes jej spravuje město Kadaň a každoročně přispívá na jeho opravu. Klášter má krásnou diamantovou klenbu, na stěnách prosvítají renesanční malby znázorňující svaté pomocníky a nejstarší pohledy na Kadaň a klášter. Bývalé pohřebiště uvnitř objektu postupně odhaluje náhrobky a epitafy z pozdní gotiky a renesance.

Kadaň se stala královským městem zřejmě za vlády Přemysla Otakara II., který zde nechal postavit hrad. Od konce 16. století se v blízkosti města těžila hlinka, později kaolín. Procházka od františkánského kláštera přes městský park a ulicí, kterou lemují renesanční domy, na náměstí s barokní kašnou až k hradu byla velmi příjemná. Ještě jsme se prošli po bývalém parkánu městských hradeb, na kterých jsou odpočinkové zóny s krásnými výhledy na okolí Kadaňska a řeku Ohře. Procházka skončila v Katově uličce se zachovalou městskou bránou. Radnici patří velký dík za úsilí i finanční podporu, kterou věnuje obnově starého opevnění. Touto sanací zachovali v Kadani kus středověké historie.

Z náročného prvomájového výletu jsme se domů vrátili až v osm hodin večer. Počasí bylo příjemné, výletu se zúčastnilo 46 lidí, kteří byli sice unavení ale velmi spokojení.

Magdalena Pujmanová