Rok 1866 na Českolipsku

„Zle je, zle je, Brandeburci zde!“ – slyšeli diváci 4. ledna 1866 při premiéře první opery Bedřicha Smetany Braniboři v Čechách. Mnozí už tušili, že válka s Pruskem je nevyhnutelná. Prosperující uvolněná atmosféra 60. let 19. století byla narušena ambicemi pruského ministerského předsedy Otto von Bismarcka, který se snažil rozšířit pruské území a oslabit moc Rakouska. Pruská armáda se na válku dobře připravila. Díky zvědům, kteří se před konfliktem potulovali českým pohraničím (zavítali i do Cvikova) přestrojení za tuláky či turisty a v místních hospodách se poptávali na cesty a terén v lesích, jim místní poměry nebyly neznámé. Do Čech začali pronikat 22. června. Nastaly zmatky a chaos, způsobené také tím, že si němečtí obyvatelé žijící v pohraničí popletli slova rekrutovat a rekvírovat. Neměli chuť se k Prusům přidat, hlásili k Rakouskému císařství. Lidé opouštěli své domovy a utíkali do lesů. Rekvírovací podmínky byly velmi tvrdé a nereálné. Všiml si toho i Jan Neruda ve fejetonu A jak jedli. „Jíst, jen jíst a mnoho jíst, zdálo se býti heslem pruským. Dobrá třetina okupačních oznámení pruských jednala výhradně o jídle. Na základě toho se naše zdravověda nesmírně zadivila, když jsme čtli, že mimo denní stravu, mimo denních 40.000 bochníků chleba a bůhví co centů ovsa rekvírovali také měděný drát, mapy, boty cvočky, kůže, pytlové plátno, stearin, dřevěné strážní boudy, červené sukno, vlněné pokrývky, ruční mlýnky, vědrové sudy, zelené mýdlo, posýpátko, kameny na tření barev, pravítka, kolomaz a jiné a jiné věci, jichž my obyčejně mezi potraviny nepočítáváme.“
Po odchodu nacházeli obyvatelé na opuštěných tábořištích a cestách, které se díky horkému počasí doprovázeném přívalovými dešti měnily v mazlavé zabahněné plochy, poházené nebo do země zadupané maso, chleba a jiné pochutiny.

Naším regionem procházela pruská armáda 24. až 26. června. Bez odporu prošla Cvikovem, Mimoní až ke Kuřívodům, kde došlo ke srážce s rakouskými hlídkami. Dobře vyzbrojení Prusové donutili rakouské vojáky k ústupu do vnitrozemí. Za sebou zanechali mrtvé a raněné vojáky. Ušetření nebyli ani civilní obyvatelé a jejich majetky. Důkazem toho jsou pomníky postavené na cestě z Mimoně do Kuřívod. Začaly se stavět brzy po roce 1866, udržované byly až do 1. světové války, zdevastované pak po roce 1939. Dnes se je snaží obnovit občanské sdružení Komitét 1866. V letošním 150. výročí připravuje oslavy na různých místech bojů. Budou na nich hrát vojenské kapely, vojáci obou stran v dobových uniformách budou připraveni sehrát bitvy dle dobových pramenů.

Ta rozhodující se odehrála 3. července u Hradce Králové. Byla to největší bitva na našem území. Do boje bylo nasazeno 440000 vojáků. V jeden den bylo zmařeno více než 53000 lidských životů. Tato zničující bilance měla vliv na morálku vojáků na obou stranách. Armády se přesouvaly do vnitrozemí směrem k Vídni, docházelo k potyčkám a bojům, poslední bitva
u Bratislavy byla přerušena sjednaným příměřím. Válku vyhráli Prusové a definitivně skončila 23. srpna podpisem mírové smlouvy v Praze.

Válka z roku 1866, nazývaná také Německá nebo Sedmitýdenní, nedopadla pro Rakousko dobře. Ztratilo výsadní mocenské postavení ve střední Evropě. Vítězní Prusové začali budovat Pruské císařství a později sjednocené silné Německo. Změna mocenských sil vedla k 1. světové válce a k událostem v roce 1918.

Historický vývoj zhodnotil tuto válku jako poslední svého druhu (kdy významnou roli sehrála jízda na koních) a první svého druhu (kdy byly použity technické vynálezy – telegraf, železnice, a také propaganda a rodící se Červený kříž).

Průběh války v našem regionu připomenul na 1. přednášce Vlastivědného spolku Českolipska historik Ladislav Smejkal. Další je připravena na sobotu 16. 1. a na válečnou tématiku se podíváme z jiné strany. Petr Randus nás seznámí s vojenským opevněním na Českolipsku. Zájemci jsou zváni do klubovny Vlastivědného muzea
a galerie v České Lípě. Přednáška začíná ve 14 hodin.

Magdalena Pujmanová

Ilustrace z knih Jiřího Náhlovského Srážka u Kuřívod a Serváce Hellera Válka z roku 1866 v Čechách.