Sen o středověku a Lípa na Baltu

Sen o středověku
3.dubna otevřená muzejní výstava Středověké umění na Českolipsku náležela právem k největším kulturním činům roku 2012, třebaže ve čtvrtém měsíci roku se zdá být předčasné hodnotit to,
co nejvíce obohatí místní duchovní a umělecký život.
Výstava systematicky a s přihlédnutím ke všem složkám uměleckého tvoření shrnuje památky středověku a návštěvník má příležitost odnést si i skvěle připravený katalog, rozvíjející dosažené vědecké poznatky o umění doby románské a gotické ve zdejším regionu.
První myšlenka soustředit a prezentovat články gotické a renezanční architektury a plastiky vznikla před téměř osmdesáti lety, kdy bylo zřízeno městské muzeum v Červeném domě. Přízemí bylo vyhrazeno na lapidárium. Chyběl však systematický výzkum, aby bylo možné nalézat a představit památky těchto dávných dob. Prostor nebyl plně využit.
V roce 1951 se objevil nečekaný a v jistém smyslu nechtěný dar v podobě tzv. církevního oddělení muzea. Do ambitu kláštera byly svezeny plastiky z ohrožených či likvidovaných kostelů. Chyběly však síly k odbornému vytřídění vzácných předmětů, nebyli lidé ani prostředky k jejich restaurování a nebyla vůle ani peníze k obnově ambitu. Vzniklo jen částečně
a příležitostně přístupné skladiště.
Ředitel okresního vlastivědného muzea Břetislav Vojtíšek nachystal v roce 1969 projekt okresní galerie, která měla být otevřená v dřívějším Wedrichově muzeu u parku. Měla soustavně zachytit vývoj umění na okrese a to z hlediska slohů, osobností i se zřetelem k zobrazení kraje. Pro zisk chybějícího soudobého umění bylo v létě toho roku vyhlášeno malířské sympozium. Okresní národní výbor subvencoval tvůrčí pobyt přihlášených umělců, kteří měli na Českolipsku zachytit lidi
i krajinu, přičemž po výstavě byla část obrazů bezplatně převedena na muzeum pro potřebu zakládané galerie.
V roce 1976 bylo sympozium opakováno, ale to se již nad budovou Wedrichova muzea skláněl soumrak. Roku 1982 byla stržena, aniž stát učinil jediný krok k obnově budovy dochované vcelku v dobrém stavu.
Když po roce 2000 začala působit galerie v muzeu, trvalo delší čas, než se prosadily také výstavy retrospektivní, představující kulturní bohatství Českolipska v minulosti. To, co se nyní podařilo je zásadní splátkou dluhu na neuskutečněnou expozici před desetiletími plánované okresní galerie.

Lípa na Baltu
Spisovatel Svatopluk Čech (1846-1908) zanechal svým čtenářům mimo díla známá z povinné četby ve škole také řadu cestopisných povídek a reportáží. V roce 1885 vyšlo v kalendáři Ústřední Matice školské jeho vyprávění o cestě na Balt
po stopách zaniklého mýtického města Vineta, které měli založit Slované a zmizelo záhadně v moři. Jen jednou do roka
o svátku sv. Jana Křtitele se z moře ozývá hlas zvonů ze zatopeného města.
Na ostrově Usedom našel také vesnici Lípa, kde se rozhodl v hospodě přenocovat. „Konečně jsem v Lípě, v prostém hostinci. Usedl jsem si v rohu na lavici za dlouhý, nenatřený stůl. Ostýchavě jsem se ptal hostinského, nemají-li tu v Lípě nějaký zvláštní kroj. Usmál se a prohodil, že tu mívali kroj, ale za stara, teď prý se nosí všude stejně. Když jsem se ho pak zeptal, ví-li, co znamená jméno jeho vesnice, pohlédl na mne udiveně a mlčel. Řekl jsem, že zde bydlívali Slované a jaký je význam skrouceného „Liepe“, on vrtěl a potřásal jen hlavou, jako bych mluvil o nějakých předmětech metafyzických“.
Autor psal o pěkné jizbě vesnické hospody, jakou byl zvyklý vídat v Čechách. Jen dvě věci ho rušily: talíř vařených slanečků, které hospodyně přidala k zemčatům a nesrozumitelná dolno-němčina, kterou hostinského rodina chvílemi hovořila. Poté se odebral do pokoje, kde měl přespat.
„Otevřel jsem okno, větve košaté lípy dosahovaly téměř dovnitř a nad nimi třpytily se hvězdy na temně modrém nebi. Kde je ona lípa, od níž asi tato vesnice má své jméno? A tahle lípa, zda doslechla snad ještě za mládí svého nějaký poslední dozvuk umírajícího jazyka, nějakou poslední píseň toho národa, který kdys pod těmito posvátnými stromy tkal duhová pásma své poezie? Zapadlo všechno!“

Ladislav Smejkal

Na fotografii záběr z církevního oddělení českolipského muzea v roce 1951.