Sochařská rodina Maxů

„Dne 24 listopadu t. r. národ český slaviti bude památku jednoho z nejslavnějších a nejzasloužilejších svých panovníků. Karel IV toho dne roku 1378 vypustil svého šlechetného ducha. … Socha Karlova jest umělecké dílo zesnulého Emanuela Maxe
a jest zhotovena již před 28 lety. … Karel tu představen v hávu královském s korunou svatováclavskou na hlavě, drže
v pravici révu s hojnými hrozny, v levici bulu. …“
Stoletá výročí narození a úmrtí otce vlasti bývají důvodem k oslavám a připomenutí si významu tohoto panovníka. V době Národního obrození byly oslavy velkolepé, jak o tom svědčí rytina Františka Chalupy zveřejněná v časopisu Světozor, který vyšel 6. září 1878. Znázorňuje odhalení sochy Karla IV. v Mělníku. Tu vytvořil Josef Max (nikoliv Emanuel), slavný rodák našeho regionu.
Rodina Maxova žila v obci Janov u Sloupu v Čechách. Otec Josef František se živil řezbářstvím a sochařstvím. Dva jeho synové, Josef (narozen v roce 1804) a Emanuel (narozen v roce 1810) po něm zdědili nadání, byli velmi talentovaní, a proto jim rodiče umožnili studium na pražské Akademii. Josef si zde v roce 1830 otevřel sochařskou dílnu, ve které bylo vytvořeno velké množství náhrobků, pomníků, soch, sousoší a plastik. Jednoduché i figurální náhrobky zdobí hroby nejen na Olšanských hřbitovech ale po celých Čechách. Kamenné, pískovcové a hliněné sochy panovníků a světců se nachází na různých místech v Praze, ty nejvýznamnější na Karlově mostě – sousoší sv. Norberta, sv. Josefa s Ježíškem a socha sv. Jana Křtitele (kterou ale nedokončil). Josef se zde podílel i na sochařské výzdobě a restaurování starších děl. Další sochy Josefa Maxe se nachází např. v Mariánských Lázních, Karlových Varech, Turnově, Radonicích. Kostelní sochařskou výzdobu nacházíme
např. v Mařenicích, Krásné Lípě a České Lípě.
Emanuel vystudoval v Praze a ve Vídni. V roce 1839 získal stipendium Klarovy nadace a odešel do Říma. Při studiích zde tvořil, materiálem se mu stal mramor, zejména bílý karaský. Tvořil busty, sochy, sousoší. Do Prahy se vrátil v roce 1849
a začal spolupracovat s bratrem, zejména na restaurování soch na Karlově mostě. Když Josef v roce 1855 zemřel, převzal Emanuel jeho dílnu a pokračoval v pracích na Karlově mostě. Ten zdobí jeho sousoší sv. Františka Serafinského, sv. Kryštofa, Piety a sochy P. Marie a sv. Jana na sousoší sv. kříže. V Čechách najdeme jeho sochy např. na zámcích Sychrov
a Orlík, dále v Litomyšli, Kuksu, náhrobky pak v Jindřichově Hradci, Kamenické Šenově, České Lípě.
Bratři Maxové patří mezi nejvýznamnější sochaře 19. století. Jejich sochy, většinou vytesané do kvalitního nehvizdského pískovce, vydržely nepoškozené do dnešních dnů a zdobí v různých městech Čech i Moravy náměstí, parky, vchody do zámků a kostelů, na hřbitovech nacházíme jejich jednoduché i figurální náhrobky. Nadanější Emanuel se dožil 90 let (zemřel v roce 1901). Jeho talent a píli ocenila i rakouská vláda. V roce 1858 se stal rytířem řádu Františka, v roce 1875 mu byl udělen řád železné koruny III. stupně a o rok později byl povýšen do rytířského stavu s přídomkem von Wachstein.
24. 1. 2015 přednášel o sochařské rodině Maxů Jan Rucz. Na přednášce, doplněné bohatou obrazovou prezentací, jsme se dozvěděli podrobnosti z jejich tvorby a života.

Magdalena Pujmanová

Portrét Emanuela Maxe z vlastní životopisné knihy. Max se podepsal s přídomkem von Wachstein

Bronzový pomník maršála Radeckého, na kterém bratři pracovali společně, po Josefově smrti ho Emanuel dokončil