Strážce Masarykova odkazu

Nemířím k vysokým autoritám vědy či politiky, které prokázaly věrnost Masarykovu dědictví. Zůstávám v České Lípě a přece i zde nalézám v nedávné minulosti osobnost, jíž mohu přiznat ono vysoké ocenění.

JUDr. Vladimír Pazderník Ph.D. se narodil v roce 1924 v Košicích v rodině vlakvedoucího na košicko-bohumínské dráze. Středoškolská studia absolvoval v Prostějově a žil u příbuzných. Za války nemohl na další studium pomýšlet a byl dokonce nasazen v různých strojírenských závodech v Praze.

Po osvobození studoval na právnické fakultě Karlovy univerzity a zaměřil se na právní filozofii u profesora Tomsy, jehož prostřednictvím se sblížil s filozofickým světem Masarykovým. Bylo to ale za okolností, kdy dílo zakladatele státu byl čím dál více zatlačováno ze sféry českého myšlení.

V letech padesátých, po vojenské službě, působil v různých dělnických profesích. Pracoval třeba v kamenolomu nebo při úpravě silnic. Teprve v roce 1954 si doplnil pedagogické vzdělání a nastoupil jako učitel na Vyšší hospodářskou školu v České Lípě.
 Setrval tam s výjimkou období let 1967 – 1968 celý svůj profesionální život. Působení ve škole přerušil v roce 1967 a šel pracovat do technické knihovny a jako tlumočník do Vagonky Česká Lípa. Důvodem bylo, aby v duševně jednodušším povolání se mohl věnovat studiím. Pokusil se totiž o vědeckou aspiranturu v Ústavu pro řecké a římské studie v Praze. Sen se mu nesplnil a to hlavně proto, že v tomto oboru bylo jen nepatrné množství aspirantských míst. Vrátil se znovu do školy. Práce ve Vagonce byla přece jen ubíjející a navíc po srpnu 1968 zde houstlo politické ovzduší.

Ve veřejnosti se vědělo, že publikuje různé články o antické filozofii a řeckých reáliích. Své zápisky a výtahy z literatury pořizoval při každé volné chvíli. U některých poznámek je také uvedeno, že na nich pracoval na lavičce v městském parku.

Až do roku 1968 nebylo známo, že se zajímá o Masarykovu filozofii a jeho pojetí demokracie. V tomto roce začal jako první na Českolipsku o něm přednášet, ale za krátký čas se musel stáhnout do pozadí. Nastaly jiné časy.

Po roce 1989 již téměř sedmdesátiletý uskutečnil svůj životní sen: velký doktorát Ph.D. na olomoucké univerzitě a to po předložení disertační práce: Masaryk a česká věda.

Vladimíra Pazderníka jsem zval v polovině devadesátých let opakovaně do Klubu přátel muzea, aby zde přednášel nejen o Masarykovi, ale také o literárním vědci F. X. Šaldovi či historikovi Josefu Pekařovi. Vrcholem jeho aktivity byl přednáškový cyklus Humanitní vzdělání v lednu – březnu 1998. V úvodu vydaného letáku napsal:
 „Jednou z podstatných příčin naší doby je celkový nedostatek smyslu pro historické a kulturní tradice národa, jako následku soustavné jejich likvidace totalitními režimy. Tak byly vychovány celé dvě generace. Absence opravdových duchovních hodnot ve vědomí převážné většiny občanů začíná nabývat kritického stavu. Jinak řečeno, dnešní generaci chybí to, co bývá v demokratickém státě nazýváno humanitní vzdělání“.

Ještě jsme chystali cyklus o významu a filozofickém kontextu přírodovědného vzdělání. Na něj už nedošlo. Náš obdivovaný lektor zemřel v prosinci roku 2002.

                                  Ladislav Smejkal