Profesoři a studenti Českolipského gymnázia v době Národního obrození

Před 390 lety, 12. března 1627, podepsal Albrecht z Valdštejna zakládací listinu českolipského kláštera (jehož faksimile je vystaveno ve stálé expozici v muzeu). Ambiciózní Albrecht z Valdštejna založil v osmi svých městech kláštery s latinskými školami. Chtěl si vychovat svoje příznivce z řad právníků, lékařů, profesorů. Z tohoto důvodu měla v Jičíně vzniknout univerzita, ale vývoj šel jinou cestou. V každém případě, ambice českého vojevůdce a knížete našemu městu prospěla. Po čtyřech letech stavebních prací byla v augustiniánském klášteře otevřená latinská škola, kterou prošla v dlouhém období jejího působení řada významných učitelů, a byla jimi vychovaná a ovlivněná spousta studentů, kteří svým významem přesáhli českolipský region.

V době národního obrození sehrála škola významnou úlohu ve výchově k vlastenectví. Před rokem 1848 se stal výraznou osobností našeho města páter Anton Krombholz. Narodil se v roce 1790 v Dolní Polici. Premiant litoměřického gymnázia odešel studovat do Prahy filosofii. Chodil na přednášky Bernarda Bolzana, jehož názory ho ovlivnily, stal se jeho stoupencem. Rozhodl se pro kněžskou dráhu, začal studovat seminář v Litoměřicích, kde po vysvěcení na kněze přednášel biblistiku. I zde šířil myšlenky svého učitele, vytvořil kolem sebe kroužek stejně smýšlejících studentů. Po procesu Bernarda Bolzana byly spolky šířící jeho myšlenky rozpuštěny a jejich členové přeložení na různé farnosti. Anton Krombholz byl poslán v roce 1821 do České Lípy. Ve městě založil několik škol. Dětem, které pracovaly v místních kartounkách zřídil večerní školu, k hlavní škole zavedl dívčí výuku ručních prací, založil hudební školu, školu pro živnostenské učně, prosadil na školách tělocvik. Postaral se o vznik chudinského ústavu, ústavu pro almužníky a školky pro děti nezaměstnaných matek. V klášterní škole (tehdy gymnáziu) byl jmenován zástupcem ředitele. On sám byl Němec, přesto podporoval české studenty, aby se hlásili ke své národnosti a nezanedbávali svůj mateřský jazyk. Za třicet let působení si v České Lípě získal velkou oblibu a respekt mezi obyvateli města, a zejména mezi studenty.

Ovlivnil např. Ferdinanda Mikovce ze Sloupu v Čechách, který na gymnáziu studoval. Probudil v něm vlastenectví (ke svému jménu si přidal vlastenecké Břetislav) a zájem o českou historii. Po vysokoškolských studiích v Praze publikoval česky i německy. Revoluční rok 1848 prožil na barikádách, za svoje aktivity musel uprchnout do Lipska. Po návratu v roce 1851 založil časopis Lumír, později literárně umělecký spolek Arkadia. Psal dramata, divadelní kritiky, historické studie. Zabýval se historickými památkami, jejich ochranou, kritikou jejich stavu. Jeho pracovní tempo bylo neúměrné zdravotnímu stavu, trpěl srdeční chorobou. Zemřel ve 35. letech.

Dalším zapáleným studentem Antona Krombholze byl Václav Studnička. Narodil se v roce 1815. Po studiích na českolipském gymnáziu odešel do Prahy studovat filosofii a práva. Měl však velký hudební talent, od sedmi let hrál na koncertech skladby na klavír, provázela jej pověst zázračného dítěte. Po studiích se zcela věnoval hudbě. Koncerty pořádal v Praze, Rakousku a Rusku, kde strávil několik plodných let, a kde byl vnímán jako významný a slavný pianista. Na koncertech hrál i vlastní skladby, mnohé vyšly tiskem. Do vlasti se vrátil na konci života, zemřel v roce 1895.

Zavedení povinné výuky českého jazyka na latinských školách (v roce 1851) augustiniánský klášter v České Lípě nezaskočilo. Stalo se tradicí augustiniánského řádu, který patřil mezi ty chudší, přijímat nadané žáky z nezámožných, mnohdy i poddanských venkovských rodin. Jejich rodným jazykem byla čeština a profesoři znalí češtiny jim v tomto jazyce přednášeli. Jsou dochované školní plakáty, které se vyvěšovaly při výuce, s dopsanými českými názvy vedle latinských a německých. Ukázalo se, že učitelů, kteří jsou schopni češtinu vyučovat bylo dost. K těm prvním, kteří se toho ujali, byli nadaný hudebník Arnošt Hamáček, filologové František Lepař, Josef Zahradník, Václav Matura, Eduard Souček a Josef Kračmar.

Mezi všemi vynikal František Zoubek. Narodil se v roce 1832 v Kostelci nad Orlicí. Vystudoval filologii a historii. Chtěl se věnovat badatelské práci, získat stipendium. V roce 1858 začal z existenčních důvodů učit češtinu v českolipském gymnáziu. V České Lípě zůstal pět let, oblíbil si zdejší krajinu, zaujala jej zdejší historie, spřátelil se s vlasteneckými českolipskými rodinami. Docházel do rodiny Leonarda Mühlštejna, jehož dcera Berta byla oddaná vlastenka, spisovatelka a propagátorka ženské emancipace. Na škole založil českou knihovnu, kterou jeho zásluhou zdobila socha Josefa Jungmanna. Přesvědčil vedení školy k odběru Muzejníku, Živy, Památek archeologických. Do posledních jmenovaných napsal v roce 1864 článek: „Lipé (Česká Lípa) příspěvky historické a topografické.“ Po odchodu z České Lípy působil v Praze, kde učil, psal do různých časopisů, byl redaktorem Národních listů. Posledních dvacet let života se věnoval podrobnému bádání o J. A. Komenském, stal se uznávaným komeniologem.

František Zoubek si v České Lípě získal respekt mezi obyvateli i studenty. V době růstu německého nacionalismu dokázal svými přednáškami udržet zájem studentů o češtinu a českou historii, což bylo v pohraničních městech s českou menšinou vzácné. Svoji výukou ovlivnil zapálené studenty, mezi kterými se prosadil zejména Josef Píč. Narodil se v roce 1847 ve Mšeně, po studiích na českolipském gymnáziu pokračoval v Praze na Karlově univerzitě. Stal se docentem slovanských dějin, spoluzakladatelem archeologické expozice v Národním muzeu, byl vedoucím redaktorem Památek archeologických, vydal šestidílné Starožitnosti země České. Byl to zapálený vlastenec, přijal vlastenecké jméno Ladislav. Patří k tragickým postavám české vědy. Osudným se mu staly Rukopisy, nesouhlasil s pochybnostmi o jejich pravosti. Vypůjčil si je v Národním muzeu, část jich nechal probádat evropskými paleografy, kteří je neshledali podvrženými. Po zveřejnění těchto výsledků nevydržel tlak odborné i laické veřejnosti a v roce 1911 se zastřelil.

Českolipský klášter řádu augustiniánů sehrál a dosud sehrává významnou roli v životě našeho města. Od jeho otevření až do roku 1882, kdy se gymnázium přestěhovalo do nové budovy, plnil vzdělávací funkci. Kněží a profesoři vychovali řadu studentů, kteří svou prací šířili povědomí České Lípy. V současnosti je zde umístěno vlastivědné muzeum a plní funkci kulturní i vzdělávací.

Další přednášky Vlastivědného spolku Českolipska budou cestovatelské. Na Srí lanku do země exotického ráje nás zavede Alexander Vondra. Začátek je tuto sobotu 18. února ve 14 hodin v klubovně muzea. Za týden 25. února bude ve stejném čase přednášet Zdeněk Pokorný. Z cyklu Umělecké a historické památky naší vlasti, nás tentokrát zavede do Českého Krumlova a Českých Budějovic.

Magdalena Pujmanová

Novoročenka z přelomu 19. a 20. století podepsaná Hyacintem Walterem.

Fotografie z počátku 20. století Tehdy dnešní náměstí Osvobození zdobila socha císaře Josefa II., která zde byla nainstalovaná v roce 1882.

Farář Anton Krombholz, od roku 1849 sekční rada na c. k. ministerstvu kultu a

Ferdinand Břetislav Mikovec na kresbě Jana Vilímka.

Titulní list časopisu Lumír.

Klavírní virtuos Václav Studnička.

Učitel a badatel František Zoubek

Pamětní deska J. L. Píče na radnice ve Mšeně