Sudetské příběhy

Lidské příběhy se nedají rozdělit do přihrádek jako archiválie, přesto se stále znovu o to pokoušíme, abychom si udělali přehled od dějinách naší vlasti dle lidských osudů, které nám snad nejnázorněji ilustrují nejpohnutější století dějin Čech.
Třetina českých příběhů je německá, pokud je podáváme napříč generacemi prarodičů. Když dáme stranou jen stránky dějinných událostí, tak ve vyprávění o všedním životě se stále proplétá dvojí zemská národnost - česká a německá.
„Vlast nemá množné číslo,“ cituji ze slov paní Helgy Hellerové, původem z České Lípy, jejíž povídání o životě v rodném městě, putování okolními kraji Německa až po usazení v bavorském Pasově, přináší jedna část knihy Sudetské příběhy vydaná sdružením Antikomplex v českém jazyce. Kniha vznikla na základě rozhovorů s řadou pamětníků, kteří hledali Nový domov. Paní Anna Vlková přišla z ukrajinské Volyně. Lieselotte Židová pochází z německo-židovské rodiny z Bruntálska a část jejího rodu byla vyhnána z Čech v roce 1938 jako Židé, jiná část v roce 1945 jako Němci. Jindřich Trávník přišel jako lékař z českého vnitrozemí na sever Čech. Eva Šerá se narodila z Čechů v německé části Slezska, kteř
í v řadě případů ovládali český jazyk hůře než Němci v Sudetech. Illias Mochopulos přišel do naší země jako dítě řeckých emigrantů. Do těchto příběhů je vsazeno vyprávění o vlastním životě Helgy Hellerové.
Ze soupisu jmen a uvedených vizitek je jasné, co je to antikomplex a o co usiluje. Lidské osudy ve střední Evropě jsou přepestré až neuvěřitelné. Častokrát nevíme, jak s nimi zacházet. Máme svá schémata o historii a velmi často nám právě vyprávěné osudy do nich nezapadají. Z toho vznikají právě různé komplexy, s nimiž se nová Evropa musí vypořádat
a překonat je.
Paní Helgu Hellerovou jsem poznal osobně a ještě více jejího manžela právníka Dr. Viktora Hellera. Také pro mne je to dlouhý příběh, který mne o mnohém poučil. V návaznosti na tato vyprávění vznikají další rozhovory a to s příslušníky generace narozené těsně po válce a je mi ctí být také v tomto projektu účasten. Mé osobní a pracovní vztahy jsou také rozvětveny do Saska i do Bavorska. Rozhovor se mnou vedla paní Sarah Scholl – Schneider z univerzity v Augsburgu. Hovoří plynně česky. Pokusil jsem se o bilanci té části svého života, kdy jsem hledal pravdu o lidech, kteří v České Lípě žili před námi a vytvářel si vztah k jejich potomkům. Příběh paní Helgy vyprávět nebudu, přečtěte si ho, kniha právě vyšla.

Ladislav Smejkal

Na fotografii Českolipská ulice po roce 1945.