Vlastivědné muzeum v České Lípě

Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě je příspěvková organizace Libereckého kraje

Muzea a Velká válka aneb 100 let od vypuknutí I. světové války

Archeologické muzeum Šatlava v České Lípě

Svatováclavský zájezd do Podkrušnohoří

Tradiční svatováclavský autobusový zájezd jsme letos věnovali návštěvě míst, která patří k nejstarším sídelním místům v Čechách a v novodobé historii jsou poznamenaná těžbou uhlí.

První zastávka byla ve městě Bílina, kde již v 9. století existovalo hradiště. Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1040. Hrad s podhradím, hradbami a městskými bránami zde nechal v 1. polovině 13. století postavit Ojíř z Fridberka (tento podnikavý německý rytíř a dvořan Václava I. založil rytířské turnaje v Čechách). Od roku 1502 vlastnili Bílinu Lobkovicové. Ti přestavěli v 17. století hrad na zámek v barokním stylu. V 19. století do něj umístili muzeum s ojedinělou sbírkou minerálů pocházejících zejména z Krušných hor. Rozsáhlá sbírka vyhledávaná odborníky nezůstala v Čechách, vlastní ji Národní muzeum v Budapešti. Dnes zámek patří Národnímu památkovému ústavu a je využíván jako depozitář archeologických nálezů. Je dominantou poklidného města, které se začalo měnit v 60. letech 20. století. Rozrůstající se těžba uhlí zlikvidovala železniční trať do Duchcova, silnici, kostel sv. Štěpána, výstavní vily podél řeky.

Nedotčené zůstaly lázně Bílinská Kyselka, kam jsme došli pěšky podél řeky. O pramenech v okolí Bíliny se dočítáme již v kronice Václava Hájka z Libočan. První lázně nechala po roce 1712 založit kněžna Leonora z Lobkovic. Místní lékař Franz Ambroz Reuss, zakladatel balneologie v Čechách, potvrdil léčebné účinky zdejší minerálky i hořké vody v nedalekých Zaječicích. Nevelké lázně byly chloubou města, klidným místem s lázeňským domem, parkem s hudebním pavilónem a lesní kavárnou. Léčivá minerálka se stáčela do lahví a ve velkém prodávala zejména v Německu. Vyráběly se zde i Bílinské pastilky ze soli odpařené z minerálky a smíchané s cukrem. Lázně byly v provozu až do nedávné doby, kdy je původní majitelé Lobkovicové prodali soukromníkovi, který je však uzavřel. Dnes zde funguje pouze stáčírna minerálky Bílina a Zaječické hořké vody. Objekt není uzavřen, lesopark je přístupný a místní jej využívají k procházkám.

Po návštěvě Bíliny jsme odjeli do nedalekého Mostu ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Novogotický kostel s ojedinělým interiérem má nevšední historii. Původní bazilika Panny Marie vyhořela v roce 1515 při velkém požáru města. Základní kámen k novému chrámu byl položen v roce 1517 a stavěl se až do roku 1594, kdy byl vysvěcen pražským arcibiskupem Zbyňkem Berkou z Dubé. Zvenčí jednoduchá gotická stavba s vysokou věží, postavená z odpustkových sbírek vybíraných v Čechách, na Moravě, Sasku, Lužici a Slezsku, ukrývá uvnitř ojedinělá architektonická řešení různých stylů, která kostelu dodávají jedinečnosti. Vnitřní hala je rozdělena sedmi dvojicemi osmibokých sloupů, zdobenými dřevěnými sochami. Po stranách za opěrnými pilíři se nachází 16 kaplí s vlastními krouženými klenbami. Kroužená pozdně gotická klenba ve zbytku kostela je pozoruhodná žebry, které se místy oddělují do volného prostoru. Je to mistrovské kamenické dílo, ke kterému patří i dvě otočná schodiště, která nás dovedou na ochoz, jehož empory jsou zdobené renesančními výjevy z bible. Po celém obvodu se nachází dva pásy oken s vitrážemi. Výzdobu kostela doplňuje barokní oltář, varhany a sochy.
Město Most bylo nejvíce postiženo těžbou uhlí. Starý Most, kde se nacházel i kostel, byl zbourán. Jenom tato stavba byla zachráněná tím, že byla přesunuta na jiné místo. Na tento ojedinělý projekt, který je zapsán v Guinessově knize rekordů, bylo vynaloženo spoustu času, peněz i lidského úsilí. Čtyři roky (1971-1975) probíhaly přípravy, kdy byly spočítané technické parametry, vyrobené transportní vozíky, kolejiště a nová základová konstrukce na kterou byl kostel přemístěn. Byla rozebraná věž, varhany, oltář, odebrané vitráže, sochy, lavice. Kostel byl postříkán epoxydovou pryskyřicí a zpevněný ocelovými výztužemi a obvodním betonovým věncem. Monstrum o váze 12 000 tun bylo nadzvedáváno, pod něj bylo zasunuto 53 transportních vozíků a 30. září 1975 se vydalo šnečím krokem (2 cm za minutu) do připravených základů vzdálených 841 metrů. Svojí vítěznou cestu ukončilo 27. října. Až do roku 1988 probíhaly rekonstrukce uvnitř kostela i kolem něj. V roce 1993 byl kostel vysvěcen. V kostele sice probíhají mše, svatby, stal se ale hlavně turistickou atrakcí s výstavní síní, místem konání koncertů, kinosálem v podzemí a velkým parkovištěm. Je dobře, že byl zachráněn a že můžeme obdivovat jeho vzácnou vnitřní výzdobu. Přesto, zřejmě proto, že byl vytržen z centra města, na mně nezapůsobil jako klasický kostel, nezachytila jsem tam atmosféru vysvěceného místa, genius loci se vytratilo, chybí mu duše. Památky uvnitř jsem vnímala jako stálou expozici v muzeu nebo na zámku.

Z Mostu jsme odjeli do města Litvínov. Patřilo Valdštejnům, kteří zde nechali postavit zámek, kostel sv. Michaela Archanděla a v roce 1715 velkou manufakturu na výrobu sukna. Budova manufaktury už neexistuje, připomíná ji pouze obelisk z roku 1815. V Litvínově pracovali soukeníci, hrnčíři, horníci a také dělníci v chemických závodech, které zde byly vybudované v roce 1939 a sloužily německé armádě. Na to město velmi doplatilo na konci 2. světové války, kdy bylo bombardováno spojeneckými vojsky. Nově postavené bytovky a panelákové domy obklopily kostel i zámek, kterých se bombardování nedotklo. Zámek jsme navštívili a prohlédli si netypické muzeum s krátkodobými výstavami a stálými expozicemi. Na slavnou minulost soukenictví je zde vzpomenuto grafickými listy Antonína Bickhardta, který na nich zdařile zdokumentoval práci v soukenické manufaktuře. Zajímavá byla výstava plechových hraček firmy HUSCH, která je zde vyráběla od roku 1864 do začátku 2. světové války. Velké množství různých vozidel a vláčků zakončila funkční železnice s množstvím nádražních budov, semaforů, výpravčích a jezdících lokomotiv s vagóny. Litvínovský zámek se zahradou se stává místem konání různých oslav, a jedna z nich se konala i v den našeho příjezdu. Prohlídka se konala za zvuku dechovky a velkého počtu lidí.

Na poslední zastavení jsme byli velmi zvědaví. Jeli jsme na zámek Jezeří, přestavěný v 1. polovině 16. století z gotického hradu na renesanční zámek. Po ničivém požáru v roce 1646 jej tehdejší majitelé z rodu Lobkoviců nechali přestavět do barokního stylu. Na přelomu 17. a 18. století až do roku 1713 to bylo honosné sídlo bohatého šlechtického rodu. V tom roce nešťastnou náhodou opět vyhořel. Byl obnoven, poslední výrazné stavební úpravy byly zahájeny v roce 1802. Za 2. světové války byl zabrán okupační armádou a byla zde zřízena věznice pro prominentní vězně. V roce 1950 zámek obsadila Československá armáda. Vnitřní vybavení se k jejich účelům nehodilo, tudíž ho soustředila do kaple, zbytek zmizel neznámo kam. Stěny, pomalované gotickými malbami, přebílila. Po pěti letech chátrající objekt opustila a zámek byl ponechán svému osudu, což bylo účelové, kvůli těžbě uhlí se počítalo s jeho zbouráním. K tomu naštěstí nedošlo. V 90. Letech 20. století byl v restitucích vrácen původním majitelům Lobkovicům a ti ho darovali českému státu. Dnes o něj pečuje Národní památkový ústav a s velkým nadšením a úsilím ho pomalu obnovuje. Rozsáhlý zámek postavený na ostrohu čítá 244 místností v devíti výškových úrovních, jeho půdorysem je písmeno H. V současnosti má kompletně opravené střechy a krovy a část oken. Příští rok se bude restaurovat hudební salónek, do kterého byli v 18. a 19. století zváni významní hudebníci.
Počítá se také s obnovou zámeckého parku, který míval rozlohu 500 hektarů. Nacházela se v něm barokní zahrada a anglický park se sochami, jezírky, zimními zahradami, a arboretum se vzácnými stromy. Po těžbě uhlí, která prochází kolem, se okolí upraví vodními plochami, jako tomu bývalo dříve.
Prohlídka zámku je netypická. Prochází se provizorně upravenými místnostmi, a jak postupuje rekonstrukce, tak se mění i její trasa.

Časově náročný výlet se prodloužil až do sedmé hodiny večerní, zájezdu se zúčastnilo 46 zájemců.

Magdalena Pujmanová