Vydírání

České pohraničí v roce 1938 bylo poměrně bohaté, ale ne zcela prosperující. Největší bohatství bylo v těžbě hnědého uhlí a v chemickém, strojírenském a částečně
v potravinářském průmyslu. Textilní a sklářský průmysl stagnoval.
Německá ekonomika rozvíjející především odvětví zbrojního průmyslu byla značně deficitní a tak kořistila na všem co se dalo. K naléhavým potřebám náležely kovy
a pohonné hmoty. Českolipsko nemohlo přispět benzinem, ale barevné kovy se odtud daly vyždímat.
V roce 1940 bylo město Česká Lípa kritizováno za nedostatek horlivosti ve sběru starých kovů, takže bylo třeba udělat nějaký rozhodný krok. Rozpomnělo se, že od roku 1920 je v úschově v klášteře bronzový pomník císaře Josefa II o váze 640 kg. Socha byla vyjmuta a dána do sběru.
Po Stalingradu (1943) zavelela nacistická moc k totální válce. Česká Lípa sáhla i k likvidaci části své kulturní minulosti. Bronzová deska v parku z roku 1907 na paměť profesora Paudlera, otce zdejší vlastivědy, byla sejmuta. Hned po tom byla opět z parku stažena bronzová deska, připomínající hudebního skladatele Franze Mohaupta (zhotovena byla v roce 1924). Nakonec byla odvezena busta sběratele a českolipského mecenáše Heinricha Wedricha z roku 1906 před bývalou hospodou u starého židovského hřbitova, která byla z Wedrichova odkazu přeměněna na muzeum.
Všechna tato uvedená díla navrhla českolipská sochařka a keramička Johanna Michelová – Meyerová. V té době byla ještě naživu a bydlela ve Vídni. Spojenecké letecké údery rozbily její byt a tak se vrátila do rodné České Lípy někdy v roce 1944, aby zde záhy zemřela.
Byla ještě příležitost k tomu, obětovat pro válečný hlad po kovech také mohutný pomník německého nacionálního politika Franze Schmeykala z roku 1899. Ten se neocitl na seznamu válečných dodávek, třebaže svou hmotností překonal vše, co bylo v parku sebráno. Jistě se to dá vyložit tím, že šlo o důležitý symbol nacionální, který si přivlastnila nacistická ideologie, ale přesto bych se rovněž domníval, že to byla spíše náhoda než cílevědomá ochrana ve vyšším zájmu, že pomník nebyl odvezen.
Zmizely zvony z věže baziliky. Ještě roku 1937 jejich velebný zvuk natáčel český rozhlas pro program k 600. výročí první zmínky o městě.
Česká Lípa zažila na podzim 1939 první Winterhilfswerk (dílo zimní pomoci). V tomto prvním období šlo především o sbírku finanční, kdy někteří straničtí funkcionáři vyšli mezi lid s červenými kasičkami a do nich se sypaly drobné a zastrkávaly bankovky.
V dalších letech hrály větší sbírky hmotné. V roce 1941 byly přijímány kožichy, zimní boty nebo lyže. Po bitvě u Moskvy
v prosinci 1941 byla mezi lidmi šířená pověst o tom, že německá armáda je lidskými silami nepřemožitelná, ale tentokrát vyhrál „generál Mráz“.
Před koncem války bylo dobré cokoliv, kabáty, čepice, ponožky atd. Občas se konaly ještě zvláštní příležitostné sbírky drobných kovových předmětů. K padesátým narozeninám Adolfa Hitlera v roce 1939 přinášeli lidé na sběrná místa i četné starožitnosti a poměrně vzácné věci. Také městské muzeum v České Lípě usoudilo, že má dost velké množství cínových předmětů a může tedy některé postrádat. Ve výloze banky na náměstí čp. 127 byla uspořádána výstavka sebraných předmětů.
Ukázali jsme jen několik praktik hnědého režimu. Jistě si čtenář povšiml i v tomto malém seriálu, že mnohé postupy znala
i totalita komunistická. Vynucování podpory dobře připravenými volbami, obohacování se konfiskacemi a získávání prostředků různými manifestačními akcemi. Moc soustředěná do jedněch rukou je vždy nadvláda.

Ladislav Smejkal

Na fotografii výstava sebraných kovových předmětů za výlohou domu čp. 127 na náměstí.