Válečná Česká Lípa – bilance I 

Válka přinesla lidstvu nezměrné utrpení a ztráty. Česká Lípa, jako vzorek středoevropského kulturního prostoru, se nachází v té části škály válečných ztrát, které můžeme uznat za lehké.
Vše je však velmi relativní.
První ze dvou bilančních zpráv věnujeme ztrátám lidským. Jsou nejbolestnější, třebaže každý člověk je obecně nahraditelný, nicméně ztráta mnoha jedinců ničí společenskou osobitost každého místa
a zaniká specifický svět dané lokality.
Hlavní a nejtěžší ztrátou je zánik zdejší židovské komunity. Úhrnně jde o čtyři stovky lidí. Patrně část z nich přežila. Několik jedinců přežilo i koncentrační tábory. Skupina dalších skončila na různých místech v emigraci. Všichni přišli o majetek a své domovy. Po válce sem přišli jednotlivé osoby, lidé většinou úplně samotní, kteří zjistili, že jejich příbuzní byli zahubeni. Nezbylo jim, než se pokusit založit domov někde jinde, nejčastěji v Izraeli. Poslední z nich, která v České Lípě zemřela před několika lety, byla Gertruda Abelová, rozená Grunfestová.
Druhou, zatím ne úplně probádanou skupinou obyvatel, byli němečtí vojáci původem z České Lípy, kteří padli nebo zůstali pohřešováni na všech frontách Evropy. Jde o číslo kolem tří stovek osob. K nim musíme připočítat vojáky, kteří zemřeli
v lazaretu v dřívějších Tyršových školách. Těch bylo také několik desítek. V lazaretním vlaku odstaveném v posledních dnech války na městském nádraží zemřelo třicet osob, které byli pohřbeni do popeliště u nádraží. Na tomto místě byl z lokomotiv vysypáván popel. Ostatky byly přeneseny na městský hřbitov v roce 1946.
Třetí skupinou obětí byli uprchlíci. Česká Lípa samotná nebyla na konci války evakuována. Válečné události sem přišly tak pozdě, že nebylo možné toto území vyklízet a přesouvat část civilního obyvatelstva někam jinam. Do města přibylo hodně uprchlíků a to počínaje již rokem 1943, kdy zde byly usazovány rodiny z vybombardovaných měst v západním Německu nebo Berlíně. Nový masový příliv uprchlíků byl v lednu 1945 z Východního Pruska a prostoru Slezska. Jejich útěk před Sovětskou armádou byl dramatický a tito lidé sem přicházeli naprosto vyčerpáni. V České Lípě zemřelo několik desítek dětí, žen
a starých mužů na zápaly plic a celkovou slabost.
Čtvrtou skupinu ztrát tvoří zajatci a lidé na nucených pracích v České Lípě. Zajatí muži umírali na nedostatečnou lékařskou péči a po různých pracovních úrazech. Nejčastěji šlo o Rusy a Poláky, s nimiž se nejhůře zacházelo. K této kategorii obětí připočtěme také ty, které na území našeho města zemřely při pochodech z koncentračních táborů. V České Lípě je pohřbeno sedmnáct židovských vězňů z pochodu Schwarzheide. Neznámý počet lidí byl pochován v lese u Dolní Libchavy. Některé odhady z dřívějších let udávaly, že tam může být až čtyřicet lidí. V poslední době se kloním k názoru, že by mohlo jít o jednu větev pochodu smrti z tábora Gross Rosen v dnešním Polsku, který tímto krajem procházel v únoru 1945. Patrně k němu patří i neidentifikované oběti pohřbené u Borečku u Mimoně, v Božíkově, později přenesené do Zákup a možná i v Jezvé.
Pátou složkou českolipských obětí jsou zdejší Češi, kteří ve městě žili v době meziválečné a častokrát se veřejně angažovali. Po útěku do vnitrozemí v roce 1938 se mnozí po okupaci zapojili do odboje. Jsou mezi nimi učitelé (Josef Vohradský), železničáři (František Kožnar) a další, po nichž se třeba nazývají zdejší ulice (Kovářova, Buckova).
Na oběti války by se zapomínat nemělo, třebaže čas přirozeným způsobem zavane události spoustou jiných i dramatických zážitků a tak zůstávají jen statistická čísla. Hledání zapomenutých tragických osudů je svého druhu dobrodružstvím,
které by mohlo zajímat zvláště mladé lidi a dát jim tak námět k hledání kořenů své vlastní identity v tomto světě.

Ladislav Smejkal

Na fotografii Mauzoleum, dřívější hrobka Franze Schmeykala, kam v roce 1946 bylo pohřbeno šest sovětských vojáků, kteří zemřeli na útrapy války a po obou stranách stavby je dalších 23 vojáků, většinou zajatců.