Válečná Česká Lípa – konec války v režii odboje III

Čeští starousedlíci, častěji ženatí muži s německými manželkami, představují jednu větev českolipského odboje. Lidé jako Jaroslav Lhoták, Ondřej Wortner nebo Jarka Bušek se stali „aktivisty první hodiny,“  to jest těmi, kteří vystoupili ve chvíli, kdy  Němci zjistili, že na sever od České Lípy začíná ofenzíva Sovětské armády. Horlivci, kteří snad chtěli ještě před několika dny vraždit, se dávají na panický útěk a ostatní, třeba minule zmínění městští strážníci hledají cestu jak předat Čechům moc ve městě, aby bylo ušetřeno dalšího neštěstí.
Druhou, nezávisle působící skupinou odboje, charakterizovanou jmény Roland Münzberger nebo Oldřich Hofman, nezastihl konec války nepřipravené, naopak i oni samostatně vystoupili. V posledních válečných měsících navázala Münzbergerova skupina těsnější styk s válečnými zajatci pracujícími v České Lípě, zejména v železničních dílnách. Münzberger uvádí zvláště jméno René Jolivota, který byl francouzskou spojkou, přes níž šly k zajatcům zprávy vysílané londýnským a moskevským rozhlasem.
Jeden z věkově starších odbojářů Josef Ottomann, byl 1.února 1945 povolán k oddílu domobrany – volkssturm. V posledních dnech války stavěli místní velitelé hlídky na silnicích přicházejících k České Lípě, aby kontrolovaly ustupující oddíly. Záměrem bylo odhalovat také výslovné dezertéry a zajistit jejich trestání většinou oběšením na místě. Tato krutost ale Českou Lípu
už nepostihla. Na místě chyběli esesmani, kteří tuto  krvavou práci prováděli a útěk ostatních vojáků byl v této chvíli již naprosto masový. Nedařil se ani záměr převádět ustupující oddíly k posílení místní domobrany.
Josef Ottomann byl přikázán ke službě ve Staré Lípě na silnici od Zákup. Měl odvádět bojeschopné muže k veliteli domobrany, ale ve skutečnosti jim radil, jak se této beznadějné službě vyhnout a obejít přes vesnice Českou Lípu.
Jednoho dne, není známo kdy přesně, se u Staré Lípy objevila skupina sovětských válečných zajatců, kteří chtěli přejít přes frontu k Rudé armádě, ale evidentně zabloudili. Josef Ottomann jim prý ukázal cestu do Kumerského pohoří, aby se odtud dostali do českého vnitrozemí, kde byla situace bezpečnější.
V Mimoni a Doksech máme z posledních dnů války zaznamenány případy, kdy hlídky, v nichž byli odbojáři nejen různě odkláněli prchající vojenské skupiny, ale zejména jim odebíraly zbraně. Patrně se tak dělo také před branami České Lípy
a touto cestou se mohli ozbrojit i lidé z okruhu Rolanda Münzbergera a jistě i menší skupiny zajatců.
Německé armádní vedení již jen chaoticky organizovalo linii obrany na Ploučnici s obranným uzlem v České Lípě, v jejímž zápolí, v lesích kolem Sosnové a Okřešic, byly zřízeny polní sklady zbraní a zvláště munice. Ke skutečnému odporu nedošlo
a svůj díl zásluhy měl na tom i odboj.

Ladislav Smejkal

Na fotografii Stará Lípa.