Válečná Česká Lípa – nucení dělníci

Vykořisťování pracovních sil z řad zajatců a nucených dělníků patří k vážným zločinům nacistického státu. Mnoho lidí různých národností bylo zavlečeno i do České Lípy.
Tzv. totální nasazení pracovních sil se v jistém smyslu týkalo všech obyvatel. Do výroby, dopravy a služeb se dostalo příkladně hodně žen, které by jinak byly v domácnosti. Mládež, mužská a ženská měla mít odpracovaný povinný rok v Říšské pracovní službě. Pro tuto příležitost byl také vybudován pracovní tábor na pláni, kde je dnes sídliště Holý vrch. Podobně byl vybudován tábor poblíž dnešního sídliště Slovanka, který po válce sloužil jako sběrný tábor pro Němce.
Část nucených dělníků pocházela z řad původních válečných zajatců, kteří byli propuštěni formálně ze zajetí a zaměstnáni jako civilní dělníci. V České Lípě to byli někteří Francouzi a Poláci. Češi byli nasazováni na práce na základě pracovních povolání zajišťovaných tehdejšími pracovními úřady ve vnitrozemí. Mladí lidé převážně z ročníků 1920-1924 byli postupně posílání na práce do německých krajů. Někteří se dostali i na místa celkem významná, kde vyplňovali úbytek odborných pracovních sil. V České Lípě pracovali ve velkoobchodních distribučních skladech, dále jako zámečníci, údržbáři, elektromontéři a automechanici. Protože Česká Lípa nebyla naštěstí nebezpečným městem, takže nebyla prakticky do konce války bombardována, bylo zde možné přežít celkem bez potíží.
Češi v nuceném nasazení v našem městě neměli ale vůbec snadný život. Ke dlouhé pracovní době přistupovalo nepříliš kvalitní ubytování a nízká mzda. Řada z nich pocházela z přilehlého českého území z Bělska a Boleslavska. Měli výhodu získání propustky na návštěvu domova, někteří i pravidelně měsíčně, jiní dostali alespoň desetidenní dovolenou v roce. Češi měli zde i zájmovou činnost. Příkladně založili taneční orchestr, který hrával na představeních v Nové tělocvičně, pozdějším Jiráskově divadle. Po válce se zde četní dřívější nucení dělníci z českých krajů usadili natrvalo.
V nejhorší situaci se ocitli dělníci, muži i ženy, kteří byli pochytáváni v Polsku, na Ukrajině a v Rusku. Ti žili v lágrech, částečně i v těch původně stavěných pro pracovní službu. Zacházelo se s nimi někdy i jako s otroky. Někdy šlo i o celé rodiny, a ty byly nejčastěji dováženy na práci do zemědělství na usedlosti na venkově.
Početná skupina ukrajinských děvčat byla zaměstnána v továrně na výrobu vrtaček pro polní dílny wehrmachtu. Nucenou pracovní sílu využívala továrna Sonnenschein z Berlína, která do České Lípy přesadila výrobu autobaterií. Stravování dělníků bylo přímo na závodech a bylo velmi nuzné. Neustále se vařil eintopf z brambor a řepy a pekl takzvaný ruský chléb z žitných otrub, řepných řízků, mouky, celulózy, slámy a listí. Maso, pokud bylo, pocházelo nejčastěji z nucených porážek.
Na konci války bylo v České Lípě v souhrnu zajatců a nucených dělníků asi dva tisíce osob. Jejich situaci vůbec stav města
v posledních dnech války připomene později závěr seriálu.

Ladislav Smejkal

Na fotografii barákový tábor na Holém vrchu.