Válečná Česká Lípa – prostředky propagandy

Politická moc se v totalitním režimu udržuje a posiluje prostředky propagandy. Jejím cílem je zmocnit se myšlení a vůle každého člověka a podřídit jeho konání zájmům vládnoucí skupiny.
Hlavním místním informačním a propagandistickým zdrojem byly místní noviny, deník Deutsche Leipaer Zeitung. Oproti dřívějším časům, kdy čtenář dostával přehršel domácích drobniček, zajímavostí ba i drbů, tak noviny válečné byly vyplňovány úvodníky připravenými státními propagačními centrálami a nápadným vhodně upraveným válečným zpravodajstvím.
K němu byly také připojovány reprodukce fotografií, takže teprve za války se dostaly
ve zdejších novinách ke slovu i fotografické snímky. Před válkou byly reprodukovány jen kresby a snímky pouze ve výjimečných případech.
Úřady přetiskovaly spoustu vyhlášek a tak při relativně skromnějším rozsahu čísla zbylo na místní události celkem málo místa. Podstatným rysem bylo sdělovat zprávy v pozitivním duchu, reprodukovat výzvy a nediskutovat. Čtenářské dopisy postupně úplně vymizely.
Citlivá byla rubrika smutečních oznámení. Nejdříve okázalá, padlí byli přece váleční hrdinové bojující za vlast a vůdce.
Od roku 1943 byla omezována až potlačována. Působila depresivně. Poslední číslo novin vyšlo 8. května 1945.
Dalším propagačním prostředkem byl rozhlas. Rádio bylo v naprosté většině domácnosti. V Československé republice bylo
v roce 1937 dosaženo miliontého koncesionáře rozhlasu. Shodou okolností to byl občan německé národnosti z Bohosudova. Základním vysílačem byl dlouhovlný Deutschlandsender. Ten se dal zachytit prakticky všude v Evropě a ty úplně nejlevnější rozhlasové přijímače nereprodukovaly vlastně nic jiného.
Pro příjem propagandy ve zdejším kraji sloužil také Říšský vysílač Čechy, vybudovaný původně v roce 1938, mimo jiné
i z iniciativy prezidenta Beneše, aby šířil myšlenky demokracie i v německém jazyce. Umístěn byl u Mělníka. Pro potřeby varování obyvatelstva v případě náletů vznikla síť místních středovlnných vysílačů. V naší oblasti to byla stanice
ve Vratislavicích nad Nisou. Po roce 1945 se tyto stanice staly základem pro krajské vysílání Československého rozhlasu, velmi potřebného v pohraničních krajích. V České Lípě byl vybudován také pouliční rozhlas, s jehož pomocí bylo možné šířit
po ulicích různé převzaté projevy, ale hlavním posláním bylo vysílání varovných signálů.
Třetím prostředkem propagandy byl filmový týdeník. Válečné filmové zprávy hovořily vždy o postupu, v horším případě
o taktických manévrech, nikdy ne o ústupu. Každé slovo provázela hlučná hudba vybraná hlavně z děl klasiků, zvláště Richarda Wagnera. V kině Olympia v České Lípě se promítalo na začátku války i třikrát denně a týdeník byl vždy zařazen.
Byly i další prostředky propagandy, všudypřítomné nápisy, hesla a transparenty. V průběhu války spíše přibývaly než ustupovaly. Vždy šlo o trvalou a nebezpečnou hru s city lidí. Podněcování nadšení, vyvolávání hysterie nahnaného davu.
To vše se protínalo s úzkostí, strachem a elementárními pudy sebezáchovy jednotlivců na úkor jiných, dle propagandy méněcenných lidí.

Ladislav Smejkal

Na fotografii propagační průvod z roku 1939.