Válečná Česká Lípa – stopami odboje

Vracíme se do roku 1943, kdy z moskevského rozhlasu byly vysílány dokonce domovské adresy německých vojáků, kteří padli u Stalingradu do zajetí. Roland Münzberger
a patrně i Čech, strojvůdce Oldřich Hofman, zaznamenávali adresy těch, kteří pocházeli ze zdejšího kraje a spolu se sdělením je dávali do obálek a zasílali rodinám
a příbuzným. Byli vedeni bezpochyby ušlechtilým úmyslem, avšak netušili jednu podstatnou věc.
Sověti naprosto nepředvídali, že u Stalingradu jim padne do rukou přes devadesát tisíc vojáků, převážně vyčerpaných, mnohdy na konci sil. Sovětské prostředky nedostačovaly
k tomu, aby tyto lidi vůbec udrželi naživu. Nehledě na to, že je poměrně rychle zařazovali na otrocké práce. V prvním okamžiku bylo ale obrovským propagačním tahem zaznamenat výroky utrpením zlomených vojáků a poskytovat o nich zprávy. Zachycovat je doma nebylo jednoduché, vysílání bylo rušeno a zákaz poslechu cizích stanic byl všeobecný a každého na to upozorňovala cedulka pověšená
na knoflíku přijímače.
Vilém Dutý (*1915), autolakýrník z České Lípy, pracoval za války v autodílně Kühnel u nádraží, která místo předválečného servisu osobních automobilů Praga, přešla na opravy náklaďáků pro německou armádu. Poškozená vozidla byla přivážena na plošinových nákladních vagonech a přetahována z nádraží do dílny. K této práci bylo patrně již v roce 1943 přikázáno
12 Francouzů, kteří dostávali od dříve zmíněných odbojářů informace o stavu na frontě, avšak sami odboj překvapovali tím,
že měli vědomosti čerstvější a ještě přesnější. K vozům skládaných z vagonů nepřicházely přesné průvodní dokumenty
o stavu a množství jednotlivých součástek a tak se běžně stávalo, že Francouzi některé součástky včas odmontovali
či poškozovali nebo přímo zničili. Oprava vozidel se tak stávala svízelnější a mnohdy i nemožná.
Francouzští zajatci byli zcela zřejmě hlavními spojenci německého odboje. Jejich postavení bylo relativně výhodné, protože nebyli tak ostře střeženi a pracovně byli zařazováni mezi německé civilní dělníky. V případě zajatců ruských byla situace mnohem horší. Byli nasazováni v celých komandech na těžké práce. Například v železničních dílnách rozebírali trosky vozů
a lokomotiv a to bez dostatečného bezpečnostního zajištění a při dlouhé vyčerpávající pracovní době. Při poválečném soudním procesu proti přednostovi dílen ing. Matauschkovi mu bylo právě vytýkáno pracovní přetěžování ruských zajatců
a navíc ještě opakující se fyzické trestání a zavírání nebohých lidí do sklepa.
Odbojová skupina kolem Münzbergera a Oldřicha Hofmana se snažila dodávat těmto lidem příležitostně alespoň něco jídla
a cigarety, což nejspíše bylo možné, když pracovali na okraji dílenského areálu nebo při přetahování vraků z dráhy
po dílenské železniční vlečce. Byla to nenápadná a neviditelná pomoc, ale jednalo se o jednu z nejnebezpečnějších stránek práce odboje, protože pomoc ruským zajatcům se stíhala velmi tvrdě.

Ladislav Smejkal

Na fotografii autodílna Kühnel.