Válečná Česká Lípa – věznice krajského soudu

Věznice byla postavena společně s budovou krajského soudu během dvou let, od září 1896 do září 1898, kdy byla posvěcena vězeňská kaple a tím byl celý objekt předán do provozu. Vězení sloužilo jako vazební i pro odpykání mírnějších trestů. Obklopeno bylo zdí, jejíž severní část šla podél dnešní Pátovy ulice, východní podél spodní části Arbesovy ulice a na západní straně sahala částečně až do soudobé ulice Bezručovy. Přístup byl dovnitř dvora směrem k soudní budově a na západní straně byl vjezd kolem parčíku vedle soudu.
V době první Československé republiky byli ve vedení soudu Češi, soudci a úředníc
i a taktéž ve věznici sloužili také čeští dozorci, v některých případech bývalí legionáři.
V roce 1936 zanechali při opravě pod podlahou ručně psaný text, v němž stručně popisovali poměry ve městě a poukazovali na růst vlivu Henleinova hnutí.
Od října 1938 se místní justiční palác s vězením stal součástí represivní mašinerie nacistů. I nadále zde bylo vazební vězení, přičemž vazba v těch časech trvala neúměrně dlouho. Vězněni zde byli Němci za kriminální i politické delikty, jako byla třeba podpora zajatců nebo šíření defétistických (poraženeckých) nálad, které třeba cenzura zachytila v korespondenci
s rodinnými příslušníky na frontě. Vedle Němců zde bylo také dost Čechů a to místních z Českolipska, méně z Protektorátu např. pro překročení hranic bez propustky. Četní Češi byli uvěznění za domnělou nebo skutečnou účast v odporu proti nacistům, pokud jim bylo možné prokázat nějaký konkrétní čin. Ti, „nebezpeční“ příkladně komunisté nebo bývalí vojáci, byli raději bez rozsudku posíláni do koncentračních táborů.
Ze zlomků různých svědectví zjišťujeme, že ve vězení panoval zejména od roku 1942 hlad a byla zde zima. Prostory byly také neúměrně přecpány. Ze strany dozorců a dozorkyň byly zaznamenány různé přístupy k vězňům počínaje od vcelku lidského jednání, přes úplatkáře a vykrádače balíčků, až po skutečně krutého dozorce Pischela. Pocházel z České Lípy
a vynikal nemilosrdným zacházením s vězni, které bezdůvodně bil, mlátil svazkem klíčů a zavíral do korekce. Po válce byl dopaden a postaven před zdejší mimořádný lidový soud, který ho odsoudil k smrti.
Věznice sloužila až do roku 1953. Mimo jiné byla místem, kam byli posíláni někteří političtí vězni před propuštěním, aby se zde v relativně klidnějším prostředí zlepšil jejich zdravotní a psychický stav. Tak prý, podle vyprávění, tudy prošla i herečka Jiřina Štěpničková.

Ladislav Smejkal

Na fotografii krajský soud s věznicí.