Válečná Česká Lípa – zajatci

Vojáci zajatí ve válečných operacích se stali během války významnou složkou místního obyvatelstva. Pochopitelně byli drženi odděleně, ale někteří, např. Francouzi, Angličané
či Američané se do jisté míry s místním obyvatelstvem stýkali. Náš seriál nemá tolik prostoru, aby se zabýval problémem postavení jednotlivých skupin zajatců. Spíše sledujeme, kolik jich ve městě bylo a kde byli ubytováni.
V roce 1969 byl zpracován přehled o válečných zajatcích a táborech, který umožňuje
i pro Českou Lípu určitou, třebaže ne úplnou, rekapitulaci. V hostinci Lukostřelec bylo
v roce 1941 nastěhováno asi 300 Rusů, z nichž zemřelo špatným zacházení a úrazy asi 18 osob. O kousek dál, u městské plynárny, v sousedství hlavního nádraží, bylo ubytováno asi 100 osob, nejdříve Francouzi, potom Rusové.
V roce 1942 pracovali na pile Vogel a Rösler u nádraží. Také z tohoto tábora se uvádějí do konce války čtyři úmrtí.
V opravárenském podniku železnice, nedaleko hostince Lukostřelec, bylo v roce 1941 ubytováno asi sto Francouzů. Hostinec U vévody ze Zákup v Liberecké ulici (dnes Arbes) byl v roce 1940 obsazen skupinou válečných zajatců různých národností. Prošly tudy asi dvě stovky zajatců a to Francouzi, Jugoslávci, Američané a Angličané. Čistě francouzskou ubytovnou byl sál Apollo v dnešní Jiráskově ulici čp. 712, který byl již zbořen.
V lednu 1945 byli do České Lípy dopraveni Američané, zajatí v bitvě v Ardenách v prosinci 1944. Vznikl poměrně malý tábor u jižního zhlaví hlavního nádraží v místech, kde se dnes montují dřevěné konstrukce. Tito lidé byli vysíláni na práci na opravu železničního svršku.
V továrně Bohemia (vagonka) byl také tábor zřízený před koncem války. Nacházeli se v něm také Italové, kteří špatně snášeli zdejší podnebí. Rovněž část Rusů byla přesunuta přímo do drážních dílen. Tam se prý s nimi zacházelo neobyčejně tvrdě, za což se před mimořádným lidovým soudem po roce 1945 zodpovídal přednosta dílen ing. Matouschek.
Město Česká Lípa využívalo zajatců pro různé práce ve městě, příkladně na opravy kanalizace nebo chodníků a také
na převozy materiálu a podobně. K tomu byla vedena zvláštní kniha, do níž se zapisovaly tyto výpůjčky zajatců z různých táborů. Odtud je známo nejvíce konkrétních jmen. Zejména v devadesátých letech 20. století se na základě těchto zápisků podařilo vystavit potvrzení o zajetí a nucené práci mnoha lidem i ze zahraničí, kteří o to požádali. Mezi nimi bylo větší množství Poláků. Vedle zajatců byli ve městě i další nucení a nasazení dělníci a měli zde různé možnosti ubytování
od privátů až k pracovním táborům. K nim se vrátíme příště.

Ladislav Smejkal

Na fotografii hostinec U Vévody ze Zákup.