Válečná Česká Lípa – stopami odboje

Odbojová činnost za II. světové války stále znovu přitahuje zájem historiků - badatelů
i amatérů. V poválečných časech se nejen zapomnělo na různé činy odporu, ale také
se mnoho skrývalo, zvláště pro nechuť k těm, kteří se stavěli proti veškeré totalitě. Některé činy byly přeceňovány, jiné přezírány.
V pohraničních městech se setkáváme se dvěma proudy odbojové práce – německé
a české. Německý odboj byl spjatý nejčastěji s komunisty a sociálními demokraty, zatímco český nebyl příliš stranicky vyhrocen a měl svou oporu ve starousedlících
a Češích totálně nasazených. Právě přes lidi poslané na nucené práce se odbojáři stýkali s dalšími národnostmi z těchto řad a společně se stávali odbojovou sítí navzájem volně propojenou.
Nešlo vůbec o nějakou podzemní armádu, v odboji zde působili jedinci, ale i kapka stále dopadající na tvrdou hmotu
ji nakonec rozrušuje. První hledání stop nás povede k německému odboji.
Po Mnichovu bylo v České Lípě zajištěno mnoho známých komunistů, sociálních demokratů, ale také lidí s liberálním smýšlením případně náboženských aktivistů. Převážná většina z nich byla po týdnech a měsících propuštěna s poučením,
že jsou pod dohledem a sebemenší projev proti státu bude bezohledně trestán.
Přece jen někteří si troufli něco proti nacistickému režimu podnikat. Na jaře 1939 navázal německý komunista Willi Watzke kontakt s jiným soudruhem, pracovníkem železničních dílen, Rollandem Münzbergem, aby dal dohromady skupinku spolehlivých lidí. Pod vedením Watzkeho vznikla skupina těchto osob: Bruno Wieder, Josef Ottomann, Berta Ottomannová, Josef Pietschmann, Richard Goth, Ferdinand Latzel a český strojvůdce Oldřich Hofman.
První formou odbojové práce bylo shromažďování zpráv o nacistické armádě, policii, různých zásobách a skladech atd.
V tomto směru navázali odbojáři z České Lípy spojení se skupinou v Novém Boru známou pod označením
Schneider – Taisler. Přes spolehlivé lidi byly zprávy dodávány do Protektorátu a zde byly soustřeďovány pro potřeby českého odboje a příležitostně předávány zejména do Londýna. Kurýrem byl delší dobu Čech Miloš Hortenský z České Lípy.
Novou formou práce byly propagační kampaně směrem k německému obyvatelstvu a vojákům v zázemí i na frontě. Rozvinula se po Stalingradu, kdy přes hřmotné výzvy nacistického vedení k válce ještě totálnější než dosud, nastala v řadách německého obyvatelstva depresivní nálada. V této době se například objevily na některých lokomotivách opouštějících
po opravě železniční dílny v České Lípě nápisy „Pryč s Hitlerem“ a „Pryč s válkou“. Nápisy se dají rychle a jednoduše zamazat, ale stávalo se, že na to hned nepřišli a lidé cestující na železnici si toho dobře všimli. Ostatně, působení nápisů na veřejnost, jako důkaz toho, že něco visí ve vzduchu, známe velmi dobře z roku 1968.
V roce 1943 působil v Moskvě Národní komitét Svobodné Německo. Vystupoval v zahraničním vysílání moskevského rozhlasu i v jeho odnoži Sudetoněmeckém svobodném vysílači, jehož redakci vedl českolipský rodák Robert Korb. Zde vysílané výzvy a různá sdělení, často od očitých svědků stalingradské katastrofy 6.armády, byly v České Lípě zachycovány. Josef Pietschmann a Richard Goth je zpracovávali na ručním rozmnožovacím stroji a dodávali je do vlaků jezdících na všechny strany, ať šlo o vlaky osobní či vojenské transporty. Goth pracoval jako revizní zámečník na hlavním nádraží, takže měl nenápadný přístup ke všem vlakovým soupravám. Tiskoviny pomáhaly rozkládat morálku německého obyvatelstva.
(pokračování)

Ladislav Smejkal

Na fotografii železniční dílny v České Lípě po bombardování.