Velká válka

Stoleté jubileum začátku První světové války v roce 2014 bude patrně hlavním výročím roku v západním světě i u nás. Krutost a rozsah válečných událostí překonaly všechny představy o bojištích a bitvách dosud tradované. Zázemí bylo zasaženo trápením
a zátěží nepostihující jen určité kraje, ale rovnou celé země.
Česká Lípa před válkou začala být konečně moderním městem. V roce 1907 se novou dominantou centra stala kavárna Union. Od roku 1910 bylo ve městě kino, krátký čas dokonce i dvě. V roce 1912 se rozsvítily na náměstí elektrické lampy. Od roku 1904
se objevují v ulicích automobily. Vilová čtvrť v ulici císaře Františka Josefa I (dnes Mariánská) reprezentovala místní honoraci. Snad měl pravdu spisovatel Stefan Zweig, když napsal, že kdo nežil před první světovou válkou, neví, jak vypadá život.
Válečná léta České Lípy a celého okresu budou v létě tohoto roku představena na hlavní výstavě v Maštálkově síni muzea. Název: Domov za války, napovídá, že chceme snést doklady o pocitech a prožitcích lidí z doby před sto lety. City falešné i ty hluboko skrývané, bolestné. Nejdříve girlandy a praporky a uměle vyvolávané válečnické nadšení. Oficiálně organizované válečné sbírky a úpisy vedoucí až téměř k bankrotu městského hospodářství.
Realitou všedního dne se stala vojenská posádka ve městě od 22.dubna 1915. Čeští vojáci 18.pěšího pluku v „německém městě“, jak trefně poznamenal voják Karel Poláček, pozdější slavný spisovatel. Četné školy, hostince, tělocvičny a sály
se staly ubytovacími, vyvařovacími a lazaretními kapacitami.
Nejskrytější, nejtrapnější a nejbolestnější stránky života těchto let. Potravinové lístky, hlad a nouze, jaká tu od 18.století nikdy nebyla. Stále nové odvody a stálé přicházející lístky o tom, že otec, syn, bratr atd. padli na frontě za vlast a císaře pána.
Čtyři bídné roky, na jejichž konci stojí rozpad monarchie, vznik nového státu na jejich troskách. Závěrem bych rád přidal ukázku ze své knížky z roku 1987: Rok 1917 na Českolipsku. Toto dílo je také východiskem libreta výstavy:
„Česká Lípa se vždy chlubila množstvím hostinců a hotelů, které pomáhaly udržovat jistou formu společenského života. Byly podniky, kde za drahé peníze bylo možno dostat všechno. O těch se za války příliš nepsalo. Většina hostinců na tom nebyla příliš dobře a hostinští si stěžovali, že jim hyne živnost. Piva bylo málo a nanejvýš ještě pětistupňové. Jeho výčep se mohl dít jen 3-6 hodin denně, přičemž každý host nemohl dostat více než jeden litr tohoto řídkého nápoje. Na stravování to bylo ještě horší. Hotová jídla se podávala jen proti ústřižkům lístků nebo spotřebním výkazům. Každé úterý a pátek byly povinné bezmasé dny. Předpis dokonce nařizoval bezmasé dny i soukromým domácnostem. Pro obchod s masem byl v roce 1917 zaveden ještě pondělek jako den, kdy se maso nesmělo prodávat. Po domácnostech chodily komise a dívaly se pod pokličky, co se kde vaří. Kdo měl maso, byl pokutován. Jenže se často stávalo, že kdo masem pohostil, ten se vyhnul pokutě a měl pokoj. Bohaté rodiny si maso uchovávaly delší čas a bezmasé dny jim nedělaly žádné starosti. Naproti tomu rodiny chudé měly bezmasé dny někdy celý týden“.

Ladislav Smejkal

Na fotografii portrétní koláž z potravinových lístků.