Vlakový výlet na Bezděz 

Po letní přestávce byla zahájena činnost Vlastivědného spolku Českolipska v sobotu 10. září vlakovým výletem na hrad Bezděz.

Hrad nechal postavit Přemysl Otakar II. v šedesátých letech 13. století. Pevný kamenný hrad na vysokém dominantním kopci sloužil k obraně obchodní stezky z Prahy do Žitavy, která byla velmi využívaná, sloužila panovníkům i kupcům, putovali po ní i umělci, duchovní, měšťané. Bezděz se stal správním centrem, krajina okolo hradu se začala kultivovat, vznikaly nové osady a města. Ambiciózní panovník a zakladatel hradu padl v roce 1278 na Moravském poli, správcem země se stal Ota Braniborský, který na Bezdězi uvěznil vdovu po padlém českém králi se synem Václavem II. Ten ho počátkem 14. století dal do zástavy Hynkovi Berkovi z Dubé. Vnuk Václava II. Karel IV. hrad od Berků vykoupil a do doby než byl postavený Kralštejn zde hodně pobýval a rád se bavil s oddaným přítelem a rádcem purkrabím Oldřichem Tistou. Jeho syn Václav IV. se necítil být vázán zákonem o zákazu zastavování tohoto hradu a věnoval ho svému bratranci Prokopovi. Hrad se pokoušel dobýt bratr Václava IV. Zikmund, ale nepodařilo se mu to. Z této doby pochází pověst o podzemní chodbě vedoucí z Bělé pod Bezdězem až na hrad. Za husitských válek patřil hrad Janu z Michalovic.

Bezděz ztrácel svůj význam, začínal chátrat, vystřídalo se zde několik majitelů. Vlastnili ho Vartenberkové, Berkové z Dubé, po bitvě na Bílé hoře Albrecht z Valdštejna. Majestátní hrad měnící se postupně ve zříceninu, věnoval velký vojevůdce řádu montserratských benediktinů, kteří zde přivezli kopii černé Madony Montserattské, ochránkyně zdraví, zejména rodiček a šestinedělek. Začala nová etapa hradu Bezděz. Stal se poutním místem uzdravených, mladých žen, matek, celých rodin. Svými modlitbami ji děkovali za uzdravení a prosili za šťastné narození potomků. Ve svých modlitbách se zastavovali u 15. kapliček vyzdobených nejdříve malbami, později dřevořezbami znázorňujícími křížovou cestu. V roce 1868 je nechala postavit hraběnka Anna z Valdštejna. V těch letech byl hrad poutníky doslova obléhán, ročně jich na Bezděz chodilo 50-70 tisíc.

V roce 1785 zrušil Josef II. na Bezdězu klášter, montserratští benediktinové ho opustili. Ustaly poutě a hrad zchátral natolik, že se v době romantismu stal vyhledávaným místem lidí vyznávající tento životní styl. Tím nejznámějším byl básník K. H. Mácha, jehož pustý hrad velmi přitahoval. Své zážitky z večerního pozorování a nočního snění popsal v próze Večer na Bezdězu.

Romantické výletníky vystřídali v době národního obrození poutníci, kteří chtěli pozvednout českou státnost, poukazovali na dávnou historii hradu spjatou s Přemyslovci a na velmi zdařilý a zachovalý architektonický sloh – rannou gotiku, která díky tomu, že hrad chátral samovolně a nikoli dobýváním, zůstala zachována.

Hrad Bezděz se začal poprvé opravovat po pěti stech letech jeho trvání. Postarali se o to tehdejší majitelé Valdštejnové, kteří začali s opravami před 1. světovou válkou. Ve třicátých letech v tom pokračoval další majitel – Klub českých turistů. Od roku 1953 patří zřícenina hradu Bezděz tehdy československému, dnes českému státu a opravy hradu pomalým tempem pokračují dodnes.

Hrad se skládá z několika částí. Paláce manů, purkrabského a královského paláce, dvou věží, kaple. Vnímavý návštěvník se zájmem o historii poznává architektonické prvky ranné gotiky, s údivem pohlédne na křížovou žebrovou klenbu v kapli. Má chuť se dotknout těch starých architektonických prvků a spojit se tak s dávnou minulostí tehdy mocného českého království, které v době, kdy byl hrad stavěn, sahalo až k Jaderskému moři. Hlavou mu proběhne slavná historie českého království z doby Přemyslovců, vyhlášené poutě k Černé Madoně, výlety romantických poutníků, tábory lidu obrozenců. Z velké věže pohlédne na vesnice a města, poznává hory tohoto kraje. Bezděz má svoje Genius loci, je to místo, které je spjaté s dějinami našeho národa.

Po prohlídce hradu jsme se vydali po Máchově cestě do Doks. Procházka ve stínu lesa to byla velmi příjemná zvláště proto, že se teplota vzduchu vyšplhala až na 30 stupňů. Ti unavení pokračovali vlakem do České Lípy, zbytek si výlet v Doksech prodloužil a odebral se na procházku k Máchovu jezeru. Tohoto výletu za nezvykle teplého počasí se zúčastnilo 10 členů.

Magdalena Pujmanová

Údajně nejstarší vyobrazení Bezdězu z roku 1603. Dřevořez J. Willenberga z: K. J. Stehlík z Čeňkova: Kalendář nový s pranostikou hvězdářskou, Praha 1603, s. 83

Panna Maria Montserratská. Předloha pochází od kreslíře J. G. Lehra, rytinu vytvořil C. Birkhardt.

kresba Bezdězu od K. H. Máchy z roku 1883 nebo 1884.

Kaple na Bezdězu. V časopise Květy z roku 1869, odkud také pochází kresba Hugo Ullíka je psáno: „ … jest ona nejen nejvzácnější památkou v tomto hradě, ale vůbec náleží mezi nejzvláštnější památky stavitelské v Čechách. Pochází ze 13. století. Pilíře jsou z pískových kvádrů, do polokruhu táhnou se empory, okna jsou z pískovce a ještě zachovalá. Avšak na místě střechy rozkládají se nad klenbou kaple všeliké druhy divokých rostlin a křovin, činíce spoušť dokonalou.“

Kulatou čertovu věž stavěl prý sám čert a pomáhali mu ostatní čertíci, kteří přinášeli kameny. Z knihy Pověsti Máchova kraje od Vladimíra Resla.

fotografie Bezdězu z výletu