Výhybka

Cestou vlakem si člověk povšimne, že ubývá těch krásných vysokých výhybek
se skříňkou, do níž se stavěla lampička. V části muzejní expozice, která popisuje rozvoj podnikání a společnosti v poslední třetině 19. století, stojí historická výhybka
z českolipského nádraží. V uzavřeném prostoru vypadá jako mohutné sochařské dílo. První vlak přijel do České Lípy z Bakova nad Jizerou 14. listopadu 1867 a to ve čtyři hodiny ráno. Pozdimní deště zvedly hladinu Ploučnice a její vody se rozlily po široké nivě směrem k nádraží. Nikde žádné vítání, fábory a nadšené provolávání. Městem navíc zněl umíráček, ne za formanskou dopravu, nýbrž za starostu Adalberta Zinka, původním povoláním lékárník.
Při řešení různých variant vedení železnice z vnitorzemí do pohraničí a opačně od saské železnice ku Praze, prosazoval Zink založení nádraží blíže k městu do sousedství Hrnčířské ulice. Se zklamáním
z neuskutečnění své představy odcházel z tohoto světa.
Hlavní nádraží v České Lípě se nachází na mírně navršeném pahorku. Časem se stavbou silničních přípojek a dalšími úpravami terénu se tento výškový rozdíl poněkud smazal. Dřívější cestující, řekněme třeba takový Jakub Arbes v roce 1873, když přijel od Prahy, měl před sebou zajímavý pohled na město, rozkládající se na protějším, pravém břehu řeky, k němuž odtud bylo ještě dosti daleko pěšinou přes louku.
Ještě v letech 1948-1949 napadlo zdejší okrašlovací spolek trochu napomoci tomuto výhledu na celek města se Špičákem
v pozadí a postavit u nádraží nevysokou plošinu. Plán se neuskutečnil. Bezděčně byla myšlenka realizována při postavení vysokého přemostění mezi prostranstvím před nádražím a nově vybudovaným nádražím autobusovým. Město bylo po čtvrt století již úplně jiné. Výhled clonily stavby nejen v Bulharské ulici ale ve všech ulicích okolních. Stavba mostu byla nepraktická, lidé raději přebíhali koleje než by se šplhali na lávku. Pro nebezpečnost své konstrukce byla stejně nakonec odříznuta.
Nevím kolik je výhybek na rozložitém českolipském nádraží. Sloužily dobře a vlaky se na nich nevykolejily a nebo jen zcela nevýznamně. V roce 1938 byla po dobu asi dvou dnů demarkační čára za poslední výhybkou na severní straně kolejiště českolipského nádraží. Při říjnovém ústupu z hranice se posunovala rozdělující linie stále více k jihu a na chvíli se zastavila právě zde. Po tu dobu žádný vlak nepřejel přes most na druhou stranu Ploučnice. Tam stála německá hlídka a wehrmacht čekal na pokyn ke vstupu do České Lípy. 8. října 1938 odjel z České Lípy poslední evakuační vlak do vnitorzemí a odvezl zbylé české rodiny, které prchaly před okupanty.

Ladislav Smejkal

Na fotografii: takto by vypadal výhled z uvažované vyhlídkové věže u nádraží.