Vlastivědné muzeum v České Lípě

Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě je příspěvková organizace Libereckého kraje

Muzea a Velká válka aneb 100 let od vypuknutí I. světové války

Archeologické muzeum Šatlava v České Lípě

Autobusový zájezd do Podkrušnohoří

Letošní prvomájový zájezd, kterého se zúčastnilo 45 zájemců, naplánoval Ladislav Smejkal na Teplicko. Od muzea jsme v 7 hodin ráno odjeli do lázeňského města Dubí, které je proslulé výrobou českého porcelánu a může se pochlubit neobyčejným kostelem - svojí architekturou nás zavádí do slunné Itálie. Z veřejné sbírky a z finančního daru rodiny Clary –Aldringen ho podle benátského kostela Santa Madonna Dell´Orto navrhl architekt Pietro Bigaglio. Novogotický kostel se začal stavět v roce 1897. Cihlová stavba je doplněná prvky z červeného a bílého italského mramoru. Uvnitř se nachází galerie soch světců zhotovených z bílého mramoru, oltář ve stylu benátské gotiky a kazatelna. Zaujme i ručně vyrobený dřevěný kazetový strop s dvaačtyřiceti ornamenty. Kostel byl vysvěcen v roce 1906. Je místem rodinné hrobky mecenášů Clary –Aldringenů. Pravidelně se zde konají nedělní bohoslužby a společenské akce - koncerty vážné hudby i populárních zpěváků. Je hojně navštěvován turisty, lázeňskými hosty, milovníky architektury. Místní farář navázal spolupráci s představeným benátského kostela Santa Madonna Dell´Orto, která se úspěšně rozvíjí.

Od krásného a zachovalého kostela s puncem exotičnosti jsme se přesunuli do města Hrob k základům protestantského kostela, jehož historií se píší i smutné dějiny Česka. Jeho stavba nebyla povolená, luterští věřící ho postavili v letech 1611-1614 na pozemcích pražského arcibiskupa Karla z Lamberka. Po odmítnutí povolení stavby využili nejasného výkladu Majestátu o náboženské svobodě císaře Rudolfa II. Po jeho sesazení se vlády ujal Matyáš, který majestát neuznával, a proto nařídil kostel uzavřít a v prosinci 1617 přes protesty měšťanů ho nechal vypálit. Stejný incident se stal i v Broumově. Česká šlechta se ohradila, chtěla vše projednat na sněmu a v napjaté situaci vzala věc do svých rukou. Proběhla defenestrace (roku 1618) a s ní povstání českých stavů a počátek války, která trvala třicet let. Zasypané základy zbořeného kostela byly vyčištěné v roce 1913 a do dnešní podoby upravené v 60. letech 20. století.

V tomto městě jsme ještě navštívili evangelický kostel z počátku 20. století. Byl postaven ze sbírky a darů německých věřících a je to nejstarší kostel na našem území postavený v secesním stylu. Dominuje mu vysoká věž s dřevěnými hodinami. Až do konce války zde probíhaly mše Německé evangelické církve, poté ho získala Církev československá husitská. Od 60. let je opuštěn a chátrá i díky vandalům, kteří na něm poškodili střechu a vytloukli okna s vitrážemi. I když se město, které má kostel v pronájmu, snaží získat peníze na opravu od dárců, vyrůstající břízky z kostelních zdí nesvědčí o správném přístupu k této památce jak nájemníků, tak majitelů.

V 11 hodin nás očekávala průvodkyně v cisterciáckém klášteře v Oseku. Na své si přišli zejména milovníci architektury, kteří zde rozpoznali styly románský a gotický, a především barokní. Klášterní komplex s původně románským kostelem, gotickou křížovou chodbou, hospodářskými budovami a zahradou byl stavěn v letech 1207-1220. Za podpory majitelů města Hraběšiců dobře prosperoval. Nevyhnuly se mu válečné konflikty. Ve 13. století byl napaden vojsky Přemysla Otakara II. a vypleněn Branibory. Husité ho napadli 2x, jednou ho vypálili. Rudolf II. ho v roce 1580 zrušil. Zrušení bylo v roce 1614 anulováno papežem Pavlem V., cisterciáci ho získali zpět až po třicetileté válce v roce 1626. Klášter se začal opět úspěšně rozvíjet, v 17. století byl italským stavitelem Octaviem Broggiem přestavěn z románského do barokního stylu (románský zůstal pouze vstup do kostela z křížové chodby), byla zde založená lékárna, upraveny zahrady. Přestavba se nedotkla křížové chodby, jejíž stropy a okna si zachovaly gotický ráz.

37. opatem kláštera byl v letech 1776-1798 českolipský rodák Mauritius Josef Elbel. Pro klášter se stal velmi významnou osobností. Dokázal zabránit zrušení kláštera při Josefínských reformách, založil v něm obrazovou galerii a kabinet přírodnin, rozšířil a zkultivoval zahradu. Smutná léta čekala klášter ve druhé polovině 20. století. Cisterciáci museli odejít, byli zde internovaní mniši, kněží a novici z Čech i Moravy. Ti byli postupně odváženi do věznic. Z českolipského kláštera zde byli internováni tři augustiniáni: Franz Franke, Josef Václav Holas a Vít Václav Mareček. Od roku 1954 zde pobývaly řádové sestry.

Dnes je hojně navštěvovaný turisty, kteří v kostele obdivují obrazy, štuky a obrazovou výmalbu stropů ve stylu baroka, v křížové chodbě gotické obrazy, klenby a okna. Zajímavý je kamenný otáčivý pulpit, unikátní gotická památka.

Po přestávce, kterou mnozí využili k návštěvě klášterního pivovaru, nás čekala ještě dvě zastavení. V roce 1934 se v Oseku odehrála velká tragédie. V dole Nelson došlo k výbuchu požárních plynů a následné obrovské explozi střelného prachu - důlní prostor s dělníky odpolední směny se změnil v hořící peklo. Bilance byla hrozivá: po 144 obětech zůstalo 128 vdov a 266 sirotků. Stísněná atmosféra se při pohřbu prvních nalezených obětí změnila v rozhořčení nad nedodržováním bezpečnostních předpisů. Neštěstí mělo ohlas po celém světě, zvedla se vlna solidarity s pozůstalými, konaly se sbírky na jejich podporu, vznikaly písně, Bertolt Brecht napsal báseň Balada o vdovách z Oseku. Na pietním místě bylo umístěno sousoší představující truchlící rodiče mrtvého horníka, a desky s vyrytými jmény uhořelých horníků. Je smutné číst dvě, tři i pět stejných příjmení a uvědomit si tu tragédii postižených rodin.

A potom už jsme se vydali na dvoukilometrovou procházku ke zřícenině hradu Rýzmburk. Jak už napovídá název (Obří hrad) jedná se o rozsáhlý komplex původně gotického hradu postaveného na obchodní stezce do Saska. Ve 13. století ho zřejmě založil král Václav I. a stavbou pověřil členy rodu Hraběšiců. Patřil jim až do konce 14. století, kdy ho zadlužení potomci slavného rodu prodali míšeňskému markrabímu Vilémovi. Po husitských válkách, které hrad nepoškodily, ho získal Jiří z Poděbrad a ten ho zastavil Prokopu z Valdštejna. Válečným konfliktům neušel v roce 1468, kdy ho obsadili němečtí křižáci, později Sasové. Naposledy byl obýván pány ze Sulevic, ti ho opustili koncem16. století. Neobydlený hrad pustl. Pusté hrady měli rádi romantikové, před cestou do Itálie se zde zastavil i Karel Hynek Mácha.

Do dnešního dne se zachovala čtvercová a kulatá věž, torzo hradní kaple a zbytky parkánové stěny. Rozsáhlý hrad se zajímavou historií zaujal místní nadšence, kteří se sdružili do Občanského sdružení pro záchranu hradu Rýzmburk, Jejich náplní je získat peníze na jeho opravu a archeologické průzkumy. Na hradě se také konají společenské akce.

Magdalena Pujmanová