Vlastivědné muzeum v České Lípě

Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě je příspěvková organizace Libereckého kraje

Muzea a Velká válka aneb 100 let od vypuknutí I. světové války

Archeologické muzeum Šatlava v České Lípě

Z historie ohýbaného nábytku v Mimoni

„Ohnout nebo zlomit“ – to bylo heslo Michaela Thoneta. Zlomil toho hodně, než přišel na způsob jak ohnout a nezlomit. Vyučený truhlář Michael Thonet, narozený v roce 1796 v německém Boppardu, nebyl první, kdo se pokoušel dřevo ohnout. Zkušenosti získával u kolařů. Bukové dřevo nahříval nad ohněm, čímž se smrštilo, a ponořoval do vařící vody, čímž nabobtnalo. Takto „upravené“ (spíše zdeformované) dřevo se dalo ohýbat. Ještě lépe se ohýbaly lepené lamely. Ve formě
a správně uchycené svorkami dokázal vytvarovat jednoduché a přitom elegantní tvary. Trpělivá práce a zručnost podnikavého truhláře přinesla své ovoce. První výrobky vystavoval v roce 1841 na živnostenské výstavě v Koblenzi . Přišel včas na správné místo – jeho lehké a elegantní židle zaujaly knížete Metternicha, poznal v nich velký výrobní potenciál. Pomohl Thonetovi získat privilegium na jejich výrobu. Thonet se s početnou rodinou odstěhoval na Moravu, kde na různých místech v blízkosti bukových lesů postavil dobře prosperující fabriky. Své výrobky neustále zdokonaloval, až přišla na svět židle č. 14, pověstná Thonetka, která se vyrábí dodnes, a o které věhlasný architekt Adolf Loos prohlásil, že je to „nejgeniálnější vynález naší doby“. Praktická, lehká, jednoduchá a přitom elegantní židle dobyla svět, Michael Thonet a jeho synové získali slávu a bohatství.

Privilegium Thonetům skončilo v roce 1869 a ihned se našli podnikatelé, kteří měli zájem jim konkurovat. Mezi nimi i bratři Gustav a Alexander Fischelové z Prahy. Hledali místo, kde by uskutečnili svoje podnikatelské záměry a vybrali si Mimoň. Věděli, že v Lužických horách jsou bukové porosty, což byla pravda, ale nebylo jich tolik jak předpokládali, bukové dřevo hojně využívali místní skláři. Přesto Mimoň neopustili, byli přesvědčeni o zručnosti zdejších lidí. O nich se vědělo, že dokáží zpracovat každý kousek dřeva, byli zde vyhlášení řezbáři kteří vyráběli např. originální figurky do betlémů. Fischelové zakoupili pozemky v dnešní Hvězdovské ulici a postupně postavili velký tovární komplex, který se rozrostl do sedmi patrových budov. Zpočátku do něho jezdily povozy s dřevem až z dalekých Rumunských Karpat (kde si firma postavila pilu), později vedla k továrně vlečka místní železnice, kterou Fischelové velmi podporovali. Zručnost a talent místních řezbářů
a soustružníků využili při zdobení nábytku. Talent pracovat se dřevem podchycovali již u žáků základních škol. Při školní výuce zavedli dílny, kde žáci rozvíjeli svůj řezbářský talent a učili se soustružit. Fischerové zdokonalili slavnou Thonetku - zavedli ohnutou spojku mezi opěradlem a sedadlem židle. Opěradla židlí byla zdobena řezbářskými ornamenty
a vysoustruženými prvky. Vyráběli židle s vyplétanými sedadly. A nevyráběli jenom židle ale celé soupravy – stůl, stolek, lavice, věšáky, sušáky. Soustředili se na výrobu speciálních sanitárních židlí nebo židlí používaných v holičství s otáčecí mechanikou. Vyráběli dětské a skládací židličky, kolébky, postýlky, postele. Do škol dodávali lavice zejména do učeben chemie a fyziky. Fischelové dokázali reagovat na poptávku. Židlemi vybavovali kina, divadla, kulturní sály. Vyráběli kancelářský nábytek se stolky pod psací stroj, registračními skříněmi, židlemi přizpůsobenými psaní na stroji. Ve výrobním programu úspěšně nabízeli kompletní vybavení hotelových pokojů. Hitem firmy D. G. Fischel Söhne byly houpací křesla.

Bratři Fischelové a Ernest Hirsch, který se stal majitelem firmy v roce 1896, byli zdatní podnikatelé, dokázali Thonetům dobře konkurovat. Na konci 19. století zaměstnávali 650 lidí a denně vyráběli až 1400 ks nábytku. V továrně měli výsadní postavení dělníci, kteří pracovali v ohýbárně. U rozpálených pecí a vařící vody museli vydržet velká vedra, při ohýbání dřeva museli být opatrní a zruční. Byli dobře placení a měli zaměstnanecké výhody.

Úspěšná výroba pokračovala až do válečného roku 1916. V té době byl výrobní program zrušen a vyráběly se bedýnky
na náboje. Po válce firma prosperovala stejně úspěšně jako před ní, reagovala na požadavky trhu výrobou stojanů
na květiny, toaletek, kavárenských lavic, stolů a stolků rozkládacích, hracích, nočních, šicích. Úspěšná kariéra nábytkářské firmy D. G. Fischel Söhne byla přerušena v roce 1939. Továrnu převzali nacisté a vyráběli zde psací stoly. Po 2. světové válce se stala součástí podniku Gebrüder Thonet (později TON) jako závod 5 - Mimoň . V 50. letech se zde vyráběly kuchyňské židle, v 70. letech pokojový nábytek a nábytek k vybavení společenských místností. V 90. letech se firma privatizací osamostatnila, majitelem se stala firma FALCON. Vyráběla součásti bukového nábytku, který se kompletoval ve Spojených státech. V roce 2005 firma zkrachovala a upadla do konkurzu.

Dlouhá léta prosperující nábytkářská firma, která si zejména v období mezi dvěma světovými válkami přivážela medaile
a čestné z diplomy z různých výstav konaných v evropských metropolích, se nesmazatelně zapsala do historie našeho regionu. Nábytek se v Mimoni vyráběl 135 let, v současnosti se výrobky Fischelovy továrny staly atraktivní sběratelskou záležitostí. Kdysi slavné a dobře prosperující tovární haly (dnes opuštěné a poničené), čekají na další využití.

Magdalena Pujmanová