Z minulosti bytové výstavby

Tak jako všude jinde, tak i v České Lípě se bouralo staré a stavělo nové. V historické paměti města byla ale také jedna opravdu silná zkušenost. V moderní době Lípu dvakrát prakticky úplně sežehly plameny velkých požárů, roku 1787 a 1820.
Stavělo se odznovu, ale chodíme-li po středu města a nahlédneme-li do některých obchodů a vysokých průjezdů, tak zjistíme, že klenuté kvelby táhnoucí se v přízemí
až do zadních částí domů, obsahují zdivo a stavební prvky někdy ještě ze 16. století.
Nic starého tedy nemuselo zmizet, stavba se na dávných základech znovu obnovila
a v tom je patrné kouzlo středu města.
Jiné části mizely úplně, když se přežily a zůstaly jen archeologicky doložitelné stopy. Čtvrť hrnčířů u kostela sv. Maří Magdaleny spolu s rybářskými domky Vesničky (Dörfel) povstala a zase padala. Během 19. století je vystřídala čtvrť empírových patrových domů a vznikla Dubická ulice. Když v roce 1977 zanikla, měla tato část ulice již dávno jiné jméno, totiž Smetanovo nábřeží a překrývají ji čtyři paneláky, třebaže opticky se zdá, že je zde jen jeden dům.
O kousek dále na zamokřených pozemcích nivy Ploučnice byla naplánována stavba první moderní čtvrti komunálních bytů. Výstavba byla připravena v první polovině dvacátých let, kdy na českolipské radnici vládla sociální demokracie. Nebyla to ještě vhodná chvíle, stavební ruch dostal masovou podporu státu až po roce 1925. Z celého projektu zůstal jen jeden dům, čp.910 na nároží ulic Čs. armády a Mánesovy.
Po druhé světové válce se odehrál příběh tří domů vedle sebe čp.1669-1671, jen přes ulici od zmíněného čísla 910. Tak zvané dvouletkové domy vycházely z dokumentace moderních pražských čtvrtí, speciálně z Vršovic, a měly být rázným vykročením do nových časů. Stavěly se v letech 1948-1950. Vznikly na zamokřených pozemcích, takže se stavba hned
od počátku zdržela nutností zesílit základy. Čtyřpodlažní objekt má na každém patře dva byty. Oba přízemní mají plochu 60m², byty v patře o šest metrů čtverečných více. Skládají se ze tří obytných místností, kuchyně a příslušenství. Každý byt má komoru vedle zúžené ložnice a část chodby. Přízemní byty mají vchod do komory z venkovní chodby. Obytné místnosti
se vytápěly plynem spalovaným v litinových radiátorech. Zplodiny byly odváděny od každého radiátoru vlastním komínkem. Údajně při stavbě domů zapomněli stavbaři vystavět komínky a předělávkou byla stavba zase značně zdržena. Kuchyň byla vybavena plynovým sporákem a kuchyňským dřezem s teplou a studenou vodou, která sem byla přiváděna z plynového průtokového ohřívače v koupelně. Byt byl plně elektrifikován.
Pro Českou Lípu byly tyto domy svou vybaveností značným pokrokem, ale bohužel až do roku 1956 se prakticky uvnitř města nepostavily žádné bytové domy a vznikly pouze poněkud primitivní rodinné domky v Janáčkově ulici stavěné s podporou Vagonky. Bytová výstavba v našem městě je zajímavou a velmi příznačnou kapitolou. Byty nebyly jen měřítkem životní úrovně, ale odrážela se v nich také kulturní úroveň celé společnosti.

Ladislav Smejkal

Na fotografii Domy v ulici Čs. armády.