Z minulosti Služeb

Pojmy Místní hospodářství a Služby jsou vcelku totožné a snad každý vnímá, že patří určité době, třebaže jde o sféru lidské činnosti, která je staletá. Ekonomicky vzato se jedná o takzvaný terciální sektor.
Vždy to byla jasná doména soukromé práce, obživa jednotlivých rodin, věc iniciativy
a osobní píle. Úsek lidské činnosti, který se nedal socializovat. Přece se to však stalo. Klement Gottwald v roce 1948 ujišťoval živnostníky, že znárodňováni nebudou. Opak byl pravdou.
V roce 1945 bylo v České Lípě mnoho rolet malých řemeslnických dílen staženo. Nebylo to jen důsledkem odchodu německého obyvatelstva. Začalo to po roce 1929, kdy krize zlomila mnohé ševce, krejčí i holiče.
Vcelku však odvětví drobných řemesel a služeb zůstalo uchováno, jenže do města nepřišlo dost lidí k tomu, aby se všechny živnosti otevřely. V roce 1946 byla vyhlášena redukce živností. Prý jich bylo nadbytek.
V lednu 1949 se Česká Lípa stala v rámci Libereckého kraje místem vzniku prvního komunálního podniku. Zdejší komunál, totiž sdružení různých živností, bylo nejen první v kraji, ale dokonce třetí v republice. Prvním, kdo vstoupil do komunálu byl, podle svědectví tisku, truhlář Vilém Holánek, který po válce získal velkou truhlárnu Zinke na nároží ulic Sokolská a Boženy Němcové. Existují dvě varianty výkladu jeho činu. Ta první říká, že to učinil horlivě, jako věrný člen komunistické strany,
ta druhá říká, že prý plakal a bránil se, protože ho co by straníka nutili.
V roce 1956 se v Liberci v měsíci červnu konaly zvláštní Liberecké výstavní trhy zaměřené na Místní hospodářství a výrobní družstva. Část služeb byla provozována družstevně, část pod národními výbory. V té době vznikl první historický katalog služeb. Můžeme v něm spatřit, jakou úroveň měly v našem městě a kde byly koncentrovány. Na adrese Sokolská čp.285 bylo nejen dřívější Holánkovo truhlářství, ale bylo tam i knihařství a sedlářství. Knihařskou práci posléze vzal na sebe pan Miloš Vítek do svého domu na okraji dnešní Mariánské ulice a zůstal jediným soukromníkem.
Přes ulici na Sokolské byly lázně a k ním přibylo kadeřnictví. Další holič sídlil v ulici Čs. armády a šlo o pokračování české živnosti pana Soukupa z doby předválečné. Dnes tam je jeden z mnoha vietnamských obchodů s textilem. Ve skupině domů pokračujících po pravé straně od lázní k Unionce, dnes zbořených, bylo ještě čalounictví (čp.276) a také vahařství (čp.280).
V tehdejší ulici Gottwaldově, dnes Jindřicha z Lipé, byla v čp.92 radio opravna a kousek odtud bylo kožešnictví Sobol. Oděvní služba sídlila na čísle 109. Šlo o dřívější kavárnu Centrál, dům, který již třicet let nestojí. V těch časech se více přešívalo než šilo.
Za řekou bývala dříve ještě stále Gottwaldova ulice. Dnes se vrátila k historickému názvu Hrnčířská. V čp.773 byla sběrna prádelny a čistírny, zatímco malíři a lakýrníci pod názvem Družba byli v čp.735. Sklenářství bylo v čp.879.
Ještě dlouho bychom mohli chodit městem a hledat, často už prázdná místa, kde byly různé méně či více úspěšné provozovny služeb. Snad jediné klasické místo zůstalo ve středu města nezměněné: hodinářství U kukačky.

Ladislav Smejkal

Na fotografii Kinoreklama z počátku šedesátých let.